Pohodový prodloužený víkend na Vysočině
Akce se velmi vydařila, za což musím za všechny poděkovat Verče. Především za okamžité sehnání náhradního ubytování, když původní vybouchlo dva dny před akcí!
Na druhou stranu může si za to sama. Kdyby se jmenovala méně konvenčně, a ne jako 3157 jiných občanek, nemusela potkat jmenovkyni se stejným zájmem o chalupy ve Žďárských vrších.
4. května
Sjíždět do Škrdlovic jsme se začali v pátek večer. K dispozici jsme měli podlouhlou přízemní budovu se čtyřmi pokoji, každý se samostatným vchodem. Umývárka a záchody byly společné.
První účastníci nemoha se dočkat zbytku vyrazili na prohlídku okolních restaurací. A přehlídka to byla nebyla nijak veselá. Z první hospody právě před námi vypadla (a to doslova) skupinka opilců, kteří byli tak na sračky, že jsme si mysleli, že ani nemluví naší rodnou řečí. U dalších dvou pro změnu pro dým nebylo vidět dovnitř. V poslední bylo pivo kyselé stejně jako obsluha. Zajít opět do hospody jsme si už po celý pobyt netroufali.
Na večer jsme nadhodili filosofickou debatu, kdo má právo být na manželské posteli, kterou nakonec vyřešila Kačenka odstěhováním se do jiného pokoje a následným přistěhováním se zpět.
5. května
Společně jsme vyrazili na kola. A kromě dvou dvojiček, které se odtrhly, jsme dorazili ve stejné sestavě i zpět. Trasa měřila něco přes 50 kilometrů a vedla do Křižánek a následně přes Radostín a Dářko zpět do Škrdlovic. Večer jsme strávili odděleně na pokojích, takže jednotlivé pokoje měly příležitost se více sblížit.
6. května
Auty jsme se přesunuli do Křižánek a následně se vydali pěšky na společný výlet přes všechny významné kopce Vysočiny - Děvět skal, Lisovská skála, Malinská skála, Čtyři palice, Tři vidličky...Při obědě u Milovského rybníka začalo poprchávat, přesto jsme se po dlouhých debatách rozhodli pokračovat a udělali dobře. Počasí se umravnilo a my si mohli vychutnat slzy dojetí naší vůdkyně Verči u řeky Svratky v místech, kde trávila prázdniny na dětských táborech, plnila bobříky a dostávala první pusy od kluků.
Večer jsme si vzali pátý pokoj a použili ho jako společenskou místnost, což se projevilo zkráceným časem věnovaným spánku. Koštovala se medovina, hrálo se na kytary, popíjelo, masírovaly se nohy a nakonec k ránu i nesouvisle diskutovalo o SA-čkách. Poslední hrdinové odcházeli spát kolem páté.
7. května
Vstávání bylo kruté. Posádka se přirozeně rozdělila na dvě skupinky, na sovy a ptáčata. Sovy odmítaly vstávat a posílaly ptáčata do všech žďárských kopců, jen aby je nebudila a už odjela. Nakonec i sovy vstaly a vyrazily na kola do Ždáru na Zelenou horu. Ptáčata to vzala podobně, ale delší cestou.
Večer se uskutečnilo grilování následované dlouho očekávanou afropárty. Vybaven notebookem, repráky a africkou hudbou staženou z youtube dlouho táhl zábavu černošký kmen. Až teprve před jedenáctou dorazil i leopardí kmen a zebra. Po půlnoci pak převážila latina a tancovala se salza.
8. května
Poslední den jsme se rozdělili na cyklisty a chodce. Díky Mišákovi a Verče se nakonec pěší proměnili na hledače papírků a vyrazili po šipkách plnit úkoly. Splnili všechny včetně společného líbání či tancování Macareny na pařezech. Nakonec došlo podle očekávání i na ping pong. Pak už jsme se všichni loučili, líbali se a společně fotili. A to je konec. Tak zase někdy příště.
21.5.2012