Zápis z akce Víkend na kolech - Česká Kanada 2

V pátek jsme se po osmé hodině začali scházet v Penzionu "U Šteflů". Poté, co dorazilo několik posádek a částečně jsme se ubytovali, přesunuli jsme se ke krbu, kde již plápolal oheň. Laďka se projevila jako výborná kuchařka a ihned se ujala pečicího kamene, kde pro všechny začala připravovat samé dobroty. Ota se nenechal přemlouvat, přinesl kytaru a za plápolání ohně se z jeho instrumentu linuly melodické tóny, které všichny doprovázeli veselým, často lehce falešným zpěvem. Podle únavy jsme začali postupně odpadat, až i to nejtvrdší jádro se ve 3 hodiny ráno rozhodlo, že se odebere do říše snů. Jaké však čekalo překvapení, když v původně zamýšlených postelích již nebylo místo. Každý se tedy ve smyslu hesla "škatulata, škatulata, hejbejte se" uhnízdil tam, kde zrovna bylo volno.

Po vydatné snídani jsem se v sobotu ráno, neboli v 11 hodin vypravili na výlet. Rozdělili jsme se na 2 skupiny: cykloskupinu čekal výlet do javořických kopců a směrem na hrad Roštejn, auto/pěší skupinu čekal výlet do Jindřichova Hradce. Cykloskupince cesta ubíhala poměrně rychle a krátce po poledni stanula na vrcholu nejvyšší hory Českomoravské vysočiny - Javořice. Zde jsme zkoušeli najít první geocache, pro většinu z nás první geocache v životě. Jak se zdá, není to úplně jednoduché, protože nebýt nápovědy zkušeného kolemjdoucího "kačera" nikdy by se nám to bylo nepodařilo. Pak jsme to vzali kolem Studánky Páně přímo ke zřícenině hradu Štamberk. Zde již poněkolikáté ukázalo, že ne každá turistická cesta je sjízdná na kole, ale poprali jsme se s tím statečně. Na Štamberku jsme si dali svačinu a pak jsme upalovali přes Řásnou směrem k hradu Roštejn. Hrad byl krásný, ale bohužel nás čekalo jedno nemilé překvapení - v hradní restauraci se nevařilo, takže jsme se ten den museli k obědu spokojit s párkem či klobásou. Skupinka nadšenců si prohlídku hradu zpestřila hledáním další geocache, kterou jsme tentokrát našli sami bez cizí pomoci! Z Roštejna jsme nejkratší cestou frčeli zpět do penzionu. Měli jsme sice nutkání navštívit cestou zříceninu hradu Janštejn, ale večer nás čekal program zajímavější, tak jsme se tím nezdržovali. Nakonec jsme na kole pohodovým tempem ujeli 47 km. Po návratu jsme se setkali s druhou skupinkou, plnou dojmů z Jindřichova Hradce - Laďka ostatní detailně seznámila s nejrůznějšími zákoutími města a erudovaná paní průvodkyně zase objasnila každý detail z historie zámku. Po krátkém oddychu jsme (tentokrát auty) vyrazili do Telče. Zde jsme si dali dobrou večeři a pak nás čekal onen zajímavý program - noční prohlídka zámku. Ochotníci hráli dobové divadlo zajímavě, i když, jak povzdechla Verča, skutečnost, že Bílá paní za života netrpěla, zásadním způsobem změnila její dosavadní poznatky.
 

V neděli už nás čekal program volnější, tedy cesta za koupáním k přírodnímu jezeru v lesích Zvůle, kam tentokrát putovaly skupinky obě. Cykloskupinka putovala nejkratší cestou a po krátké zastávce na židovském hrbitově v Olšanech jsme po cca 2hodinové cestě stanuli u jezera. Voda sice byla tak studená, že řezala jako žiletka, ale byl natolik horký den babího léta, že nám to vůbec nevadilo. Poté, co jsem se dosyta vykoupali a opálili, vypravili jsme se na oběd do nedalekého Kunžaku. Když paní v pizzerii spatřila 11členou výpravu, spráska ruce - zřejmě tam tolik hostů najednou nikdy neměla. Ale poradila si s tím mistrně a po hodině a půl už jsme byli všich najezeni a připraveni vyrazit zpět k penzionu. Po přijezdu do penzionu už zbývalo jen se rozloučit a poputovat zpět do Prahy. Z pohodové nedělní vyjíždky na kolech nakonec vylezlo 36 km, takže taky relativně dobrý výlet.
 

Celkově to byla velmi vydařená akce s pestrým programem a myslím, že jsme se všichni příjemně pobavili.

16.9.2011