Zápis z akce Výstava a kavárna POTMĚ

Nejdříve jsme navštívili kavárnu POTMĚ - po vysvětlení principu před vchodem pro nás přišel nevidomý průvodce. Všechno se pak už odehrávalo v absolutní tmě! V kavárně, kam nás průvodce dovedl po 4 lidech jako vláček, kdy každý se držel pravého ramene před sebou stojícího člověka, nás postupně usadil ke stolku a posléze přišla na přivolání číšnice Ilona. Každý si objednal a brzy už byla Ilona s objednanými vínečky a kafíčkem zpět. Co teď? Posunula nápoj každému po hraně stolu přímo do ruky :-) A pak jsme popíjeli a povídali si. Opravdu zážitek, který doporučuji, nejen, že poznáte, že absolutní tmu jen málokdy zažijete a že tedy není vidět ani obrysy věcí či lidí, ale navíc přijdete na spoustu věcí, které vám v životě nedocházejí a začnete si jich třeba i více vážit … Např. JanaS, která si dala kafíčko, najednou zjistila, že neví, jak se do hrnečku trefí mlíčkem, které jí přinesli zvlášť. A že, když dá lžičku do kafe opačně, nedonese si k ústům ani kapku ... Věci, které nás při každodenních záležitostech ani nenapadnou. Nedalo nám to a rozhodli jsme se ještě pro „2. rundu“. V kavárně jsme sice seděli dále od klimatizace, takže nám bylo horko, ale nechtěli jsme hned ven, chtěli jsme umocnit zážitek. Pro další objednávku jsme museli číšnici zavolat jménem - v klasické kavárně věc nepřípustná, ale zde ani oční kontakt, ani mávnutí rukou jaksi není viditelné, natož aby si číšnice – podotýkám nevidomá a navíc v absolutní tmě - všimla našich prázdných hrnečků … Po chvilce Ilona opravdu přišla k našemu stolku a anabáze objednávky a dodání nápojů se opakovala. Po dopití 2. rundy jsme se shodli, že už chceme přeci jen ven, Tak jsme začali volat Ionu, aby nám zařídila průvodce, který nás vyvede. Jelikož nejspíš připravovala nápoje nebo já nevím co, nereagovala a nás se pomalu začala zhošťovat maličká panika, že snad v té tmě zůstaneme … Volali jsme znovu a znovu … představa toho, že se dostáváme z neznámého prostoru sami a nebo nás tam zapomenou, nebyla zrovna lákavá …Až po několikátém zavolání přišla, my jí sdělili své přání odejít a ona to zařídila. Přišel původce a po jednom si nás vyzvedl ze židle a zařadil do vláčku a vyvedl ven. Příchod na světlo byl šok, oči si dlouho zvykaly …

Poté jsme se vydal na výstavu POTMĚ, která obsahuje portréty nevidomých kavárníků a průvodců, které jsou vystaveny v absolutní tmě. Takto by to ale postrádalo smysl, takže u vstupu dostane skupinka 1 malou baterčičku, kterou si na portréty svítí. Velice příjemné je vidět tváře kavárníků, kteří vás předtím v té tmě obsluhovali a vy jste si mohli jen představovat a ve své fantazii kreslit, jak vypadají, kolik jim je asi let apod. Před vstupem na výstavu se nás ptali, jak si představujeme číšnici, která nás obsluhovala – padlo kolem 20 let, útlá, někdo říkal tmavovláska …Jaké bylo naše překvapení, že „naše“ číšnice Ilona je osmačtyřicetiletá žena, maminka tří dětí, skvěle upravená blondýna! Po shlédnutí 12 portrétů zde čekal ještě 13., který nechci prozradit, aby ti, co se teprve chystají, nepřišli o překvapení. Každopádně po shlédnutí výstavy jsme venku obdrželi brožuru s těmi shlédnutými portréty kavárníků a pár slovy o každém z nich … zajímavé osudy, velice pozitivní, pracovití a odhodlaní lidé, mnozí již mají děti a celkově bychom se od nich občas měli dost co učit …

Posléze jsme ještě zašli do Limonádového Joe (se srolovanou střechou) na jídlo a poklábosit. Musím všem poděkovat za příjemný a podnětný večer plný nevšedních zážitků! Děkuji :-)

17.6.2011