Zážitky z akce Pobyt na chatě v Šluknovském výběžku
- pá 11. října 2013 15:00
- Doubice
- 7
I když byla změna místa, stejně jsme si to užili.
I když byla změna místa, stejně jsme si to užili.
Tak se nám kvůli ,,vstřícnosti" chataře změnilo místo a my se ubytovali ve Fabrice v Doubici, kde ještě byl celý víkend hudební. Měli jsme tedy celou dobu hudební doprovod ve dne i v noci. Další zábavu bude mít ještě asi pan majitel původní chaty, protože slevový portál mi zaslal dotaz, jak jsme si užili pobyt- popsal jsem tedy vše a dál se uvidí. Dále popisuje Monika:
Přiblížil se termín odjezdu do Lobendavy a jelikož bylo jasné, že Atert si vyzkouší slavné adrenalinové cestování s Eskymákem, rozhodli jsme se zbylých pět osob spolu se zavazadly nasoukat do Kajouskovy statečné Felicie combi. Odjezd byl původně plánován okolo 3. - 4. hodiny, ale jelikož ne všechno může jít vždy podle plánu, shodou různých okolností a také pražské dopravy se nám mírně posunul, asi tak na hodinu 20. To bohužel nevydýchal majitel objednané chaty a tím vlastně začalo naše dobrodružství. Všichni jsme už měli sbaleno a těšili se na nové SA zážitky a tak místo vzdávání se přišel na řadu původně neplánovaný plán “b.”
Vzpomněla jsem si, jak se při akci Brtnické ledopády + jeskyně Bobo rozplývala nad Doubickou hospodou a zároveň ubytovnou s názvem Fabrika, která je hřenským soutěskám a Pravčické bráně, kam jsem se toužila podívat, ještě blíž než Lobendava.
Ája se tedy nenechal dlouho vybízet a do Fabriky zavolal, aby zjistil, jak jsou na tom s kapacitou na víkend. Kromě toho, že mu bylo přislíbeno ubytování pro všech 7 osob, byl také informován o konání nonstop mejdanu.
Kája zavolal Eskymákovi s Danem, aby odvolal odvolání akce a pokračovali jsme do Doubice. Fabriku jsme hledali podle obrázku z internetu. Věděli jsme, že to má být vyšší bílá budova s větším pozemkem. Skončili jsme u místního úřadu, odkud se nás majitel pokusil odnavigovat. Slyšela jsem něco o křižovatce, rybníku, dalším rybníku… Asi napotřetí jsme to konečně trefili a zjistili, že budova už není až tak bílá.
Jakmile jsme vystoupili z auta, ucítili jsme kromě zimy také vůni přírody, konkrétně trávy. I vešli jsme tedy dál a přes hustý dým se probojovali až k toaletám, kde jsme přemýšleli, koho že to tam máme vlastně oslovit. Nakonec se ukázalo, že tou správnou osobu je zvukař = majitel hospody. Počkali jsme až dozvučí, aby nám vydal klíče od pokojů.
Jenže ejhle, kdosi zabouchl dveře od místnosti, ve které byly všechny klíče a další věci uložené. A dveře se vzpříčily. Majitel se dlouho nerozmýšlel a za chvíli už se pokoušel otevřít dveře majzlíkem. Neúspěšně. Prohodil něco o krumpáči a zmizel. Domnívali jsme se, že je to vtip, ale pan majitel bude zřejmě muž činu. Za chvíli byl zpět i se slíbeným krumpáčem, který zarazil pod dveře, zabral a… Krumpáč zlomil. Se zbytkem krumpáče se pak na dveřích vyřádilo několik dalších lidí, včetně Káji, který si úspěšně natáhl ramenní vazy.
Konečně se povedlo dveře přiměřeně rozštípat, aby šly otevřít. Majitel tedy vzal klíče, dovedl nás nahoru a přidělil nám dva 4lůžkové pokoje. Byly docela hezké, zato kuchyňka byla ve skutečnosti o dost menší, než se zdála na fotkách. Šefkuchař Kajousek si však poradí i v polních podmínkách a tak nás hned další den ráno probudil vůní palačinek, které se podávaly s džemem a tvarohem. Posilnili jsme se tedy a vyrazili na výlet. Původní plán trasy z Mezní louky přes Pravčickou bránu k hřenským soutěskám jsme nakonec otočili a začali soutěskami, abychom je stihli, což se v později ukázalo jako dobré rozhodnutí. Eskymák šel zatím na Pravčičkou bránu, kde jsme se s ním měli odpoledne potkat. Šli jsme nádherným prostředím a nejprve Divokou a pak i Edmundovu Tichou soutěsku jsme si projeli na lodičkách, až se nám do cesty postavila hospoda. Usadili jsme se a začalo pršet. Všem bylo jasné, že v takovém počasí nemá cenu pokračovat dál na Pravčickou, jelikož bychom tam stejně nic neviděli. Pro nepřítomnost signálu kteréhokoli mobilního operátora jsme naše rozhodnutí nemohli zavolat Eskymákovi a tak jsme jen doufali, že tam na nás stále nečeká. Stoupli jsme si na autobusovou zastávku, která nás tak trochu mátla. Autobusy, které měly jet, nejely a naopak, bylo to celé trochu zvláštní, ale nakonec jsme se německým vyhlídkovým autobusem dostali zpět na Mezní louku k zaparkovaným autům. Konečně se nám podařilo sehnat i Eskymáka, který byl už jen cca 10 minut od nás. Kája si mezitím odskočil “na houby.” Už jsem začínala být nervozní, že pořád nejde, když v tom se objevil a v ruce opravdu držel houby. Pak nás zavedl do lesa s tím, že tam máme hledat. Jestli jste taky přesvědčení, že na houby se chodí ráno, možná byste z toho měli podobný zážitek jako já. S Kajouskem jsme si totiž vyzkoušeli sbírání hub téměř za tmy a navíc v dešti a za chvíli jsme měli plnou síťovku. Míša Misulino byla houbami obklíčena, takže ty sběruschopné ještě sebrala a jelo se čistit. Kajousek je pak naprosto dokonale zužitkoval a všechny nás spravedlivě podělil dokonalým houbovým gulášem.
Pak se sedělo, odpočívalo, povídalo, popíjelo víno, mlsalo slané i četlo. Když mě s Ajou únava přemohla a zahnala do postele, rozjel se navíc ještě karban. Ve třičtvrtě na dvě se pak přihlásil můj močák, díky čemuž jsem zjistila, že Kája musí být zřejmě čert, protože snad nikdy nespí.
Ráno jsme si se vstáváním daly načas. Ano, daly - my ženy :) a dobře jsme udělaly. Ozvalo se totiž zaťukání, otevřely se dveře a do pokoje vešli pánové jako profi číšníci, kteří nám až do postelí naservírovali Kajouskovy skvělé pomerančové knedlíky! No, holky, řeknu Vám, kdo jste nejely, o hodně jste přišly! :)
Nastal tak trochu boj o koupelnu, jelikož sociální zařízení byla pouze dvě společná pro celý objekt. Neúspěšně bojoval pan majitel hospody, který čistil ucpaný záchod a dál to asi radši nebudu rozvádět… Jen podotknu, že sprchu potřeboval asi opravdu nejvíc. Nakonec to vzdal a šel do studené. Když jsme se všichni prostřídali a sbalili, bylo už skoro poledne. Kajousek měl v Praze ještě taneční povinnosti a tak nám svěřil klíče od svého ďábelského bílého stroje a vydal se zpět do Prahy z Eskymákem. Cestou se samozřejmě také ještě někde podívali a do Prahy dojeli jak potřebovali.
My ostatní jsme opět zaparkovali na Mezní louce. Tam jsme zjistili, jak dobře jsme udělali, když jsme předchozí den otočili trasu. V neděli byly totiž soutěsky kvůli sobotní velké vodě uzavřené. Dokoupili jsme v infocentru chybějící známky, vizitky a podobné suvenýry, dali si oběd a už jsme si to štrádovali k té pověstné bráně.
Cestou jsme se kochali a fotili, jelikož jsme byli všichni uchváceni krásami podzimní přírody a jejími neskutečnými barevnými kombinacemi. A pak jsem ji konečně uviděla. Páni. Je fakt velká. A fakt krásná. Neuvěřitelné, co všechno příroda dokáže. Prošli jsme si jednotlivé vyhlídky a počasí se začalo mračit. Čas nemilosrdně utíkal a tak jsme se vydali zpět k autu. Cestou, už skoro za tmy, jsme se na Míšino Misti přání stavili ještě u varhan, které jsou slavné z Pyšné princezny. Jsem za to ráda, protože jsem o nich neměla ani tušení a přitom je to moc hezké a geologicky zajímavé místo.
Dan měl tip na hospodu v České Lípě, takže jsme se cestou do Prahy stavili ještě na véču. Na Jižňák jsme dojeli možná tak okolo desáté hodiny. S Ajou jsme vystoupili, sbalili si “všechny” naše věci a šup domů. Později se ukázalo, že věci nebyly ani zdaleka všechny a tak se Misti s Danem vraceli zpět s mojí kabelkou, na kterou jsem ani nevzpomněla. Oběma jim moc moc děkuju! Další zapomenutou tašku, tentokrát s mističkami, nám Kája donese příležitostně :)
K mému překvapení, když Dan dojel s autem na místo určení, Kajousek už prý spal. No, zdá se mi to divné, že by po půlnoci už opravdu spal, ale třeba to bude tím, že druhý den vstával na ranní ve tři hodiny. Možná je jen poloviční čert a proto se mu ty rohy v jeho kudrlinách tak snadno schovávají :)
Závěrem vyčerpávajícího zápisu bych ráda všem poděkovala. Třeba za to, že se nikdo nenechal rozhodit aktualizacemi plánů a mohli jsme si tak užít víkend plný legrace se skvělou společností. A Kajouskovi samozřejmě nejen za vaření a péči o nás, ale především za to, že neztrácí chuť pro nás organizovat parádní akce, které vždycky stojí za to. Už se těším na další…
Já musím tentokrát pochválit Eskymáka, že po promluvě do jeho duše jsem se bál jen chvílemi, protože se tentokrát docela krotil, byli jsme se s ním podívat na vesničku, kde pobýval o svých školních prázdninách a seznámil jsem se s jeho kamarádkami, které s ním ty prázdniny také prožívaly. Moc příjemné dámy z nich jsou. Předtím jsme byli také na čedičových sloupech na vrchu, jehož jméno si nějak nevybavuji, ale Robert to sem třeba doplní.
Ohledně jídla po výlezu z těch soutěsek, musím říci, že jídlo bylo docela dobré a polévky se dávají v miskách o velikosti takové, že v podobných se myje nádobí. Děkuji také všem že vydrželi změnu plánu a zachovali skvělou náladu, Misulino, že rozdýchala můj styl hry v kartách i když říkala že nás ,,nenávidí”.....
23.10.2013
Autor zážitku
Organizoval
Účastní se 7
- Začátek: pá 11. října 2013 15:00
- Konec: ne 13. října 2013 20:00
- Místo:Doubice
- Region: Praha, Okolí Prahy, Ústecký kraj
Diskuze
Pro přispívání do diskuze nebo zobrazení celé její historie se prosím přihlaš nebo zaregistruj do stránek.
Zkušenosti uživatelů
-
Janurek
SUper akce, naše první a věřím, že ne poslední se SA přečti celé
-
Fialka
Ověřený organizátor
Kromě příjemného zážitku v kolektivu super lidí třeba ještě potkáte někoho, kdo vám v budoucnu bude více než kamarádem :-) přečti celé
-
Čivava
Spokojenost 100%. Nikdo si na nic nehraje, všichni účastníci jsou úplně v pohodě. přečti celé
POZNEJ NOVÉ PŘÁTELE - SEZNAM SE.
Na Společných aktivitách hledá kamarády nebo partnery 7344 lidiček.
Od roku 2010 se tu uskutečnilo neuvěřitelných 12685 akcí
V nabídce je 56 nových akcí, které můžeš navštívit anebo se vyjádřit k 4 nápadům na akce !
Prohlédni si 5304 fotogalerií a přečti 1303 zážitků z akcí.
U toho všeho můžeš být... tak pojď žít aktivně!