Zážitky z akce Stormikovo kolečko aneb ze Sedlece do Sedlece

Ahoj,
následující řádky jsou pouhá fikce a nepopisují žádné skutečné události ani osoby. Jednoho krásného sobotního, podle předpovědí deštivého dne, jsme vyrazili na procházku kolem Kokořína. Ze začátku to vypadalo na zimu a opravdu déšť minimálně do čtyř odpoledne. Před tím než jsme s menším spožděním s Karolínou dorazili na místo srazu, se velitel rozhodl jít opačně než bylo v plánu. To ale vůbec nevadilo.
Čím dále a níže jsme šli, přibývalo už napadaného snehu. Procházeli jsme cestou skrz skály Náckovi rokle, trochu zvláštní název ale bylo to napsáno na rozcestníku. Tam jsme si dali výbornou medovinu a skvělý koláč. Po menším občerstvení jsme se vydali na skalní útvary Mšenské Pokličky. Najednou z ničeho nic začal padat ze skály strom. Karolína ale použila sílu telekineze, či co to bylo, (možná ta medovina?) a strom se zastavil pár centimetrů nad ní.
Po vyškrábání nahoru velmi kluzkými a namrzlými dřevěnými schody jsme se rozdělili do třech skupinek a dostali vědomostní kvíz týkající se Kokořínska. Skupinu A vedla Verča, spupinu B Vašek a mou skupinu si vzala na starost Karolína. 
Rok založení Kokořína jsme věděli, výšku věže jsme zkrátili, je vyšší než jsme si mysleli. Nakonec jsme získali stejně bodů jako Vaškův tým. O rozstřelu rozhodla poslední otázka, které město je vzdušnou čarou nejblíže Kokořínu. Rovnou vyřadit Prahu byla chyba, a velitelka se nechala strhnout ostatními členy týmu. Chtěla ji dát. Pak bychom ale přišli o zábavu u bonusové soutěže Hádej kdo jsem?. Po těžkém boji s velkými nápovědami nakonec vyhrál Vaškův tým. Bonboniéru.
Poté jsem sešel z plánované trasy na skalní hrad Nedamy a podívat se co zbylo ze mlýna Hlučov. Nic moc. Poblíž prý dokonce i žije záhadná stvůra, údajně něco mezi vodníkem a yettim - Jožin z bažin žere hlavně pražáky, tak jsem se neměl čeho bát. Skalní hrad Nedamy se mi dobýt nepodařilo, narozdíl od Husitů, kteří dobyli Kokořín a kvůli svě strategické poloze ho raději nechali zchátrat.
Nějakou oklikou jsem došel do obce Kokořín a chtěl zjistit kde se nacházejí ostatní, v tom se najednou nejrychlejší skupinka objevila přímo přede mnou. Tak jsme se ještě šli podívat na hrad Kokořín. Na Máchově skále jsme se zbavili zásob přebytečného alkoholu. Pod hradem jsme objevili občerstvovací okénko na horkou griotku a taky čokoládu, aby nám mezitím nepozorovaně kolem prošel zbytek skupiny. Naštěstí to už bylo kousek od cíle. Velkou radost nám udělaly dvě border kolie a trochu bojácný velký pes vypadající jako vlkodav. Majitel upřesnil, že to je skotský deerhound. Borderky ale vlastně také pocházejí ze Skotska.
Poté jsme se už jen rozloučili s většinou ostatních a vydali se domů.
Konec pohádky. Dobrou noc.

24.1.2021