Zážitky z akce Údolí Oslavy - nový termín

Po úvodních peripetiích kdo tam bude muset kvůli klíčům přijet dřív, jsme se s klíčnicí sešli na nádraží, kde jsme byli srdečně přivítáni. Poté nás zkratkou dovedla do dělnické ubytovny u fotbalového hřiště, kde jsme měli domluvené ubytování na následující dvě noci.
 Místní obyvatelé byli malinko překvapeni, že Pražáci přijeli z takové dálky na mač dvou místních šestiligových mužstev, než jsme jim vysvětlili, že si jedeme huntovat těla do místní přírody.
To započalo hned druhý den na zelené tur. značce vedoucí kolem místní zajímavé čistírny odpadních vod. Dvakráte jsme překročili Oslavu, podešli železniční podjezd a už jsme poprvé vystoupali nad údolí řeky. Po chvíli jsme opět klesli k řece, abychom měli první svačinku u šikmého mostu přes Sedlecký potok, kde někteří nevěřili, že se tam nachází malý vodopád. Postupně se tam všichni trousili ověřit nepříliš důvěryhodnou informaci organizátora, nevědíc zda se je jen nesnaží vystrnadit z jediné malé lavičky-prkna.
Opět jsme, jako ještě mnohokrát, vylezli na kopec, abychom klesli opět dolů. V tomto případě na ostroh v serpentýně řeky k první zřícenině z  několika plánovaných na tento víkend. Jednalo se o zříceninu Sedleckého hradu, jen co by kamenem dohodil (necelých 200metrů) od jiné zříceniny plánované na odpoledne, kdy půjdeme po druhém břehu. Z obou zřícenin toho moc nezbylo. Asi, jsouc takto blízko od sebe, tak dlouho se škádlili, až si hrady vzájemně rozvalili :-)
Po prohlídce prvních rozvalin jsme se vyškrábali na skálu tyčící se vysoko nad řekou, abychom si drobně odpočinuli na vyhlídce zvoucí se U Glorietu. Na ten jsme po chvíli dorazili, vyštvajíc od tud svou veselou přítomností nějaké trempíky. Vyhlídkové místo bylo pěkné, tak jsme zde poobědvali.
Pěšinou přes potůčky Cihelna a Kotlík jsme se vyhoupli k loveckému zámečku Vlčí kopec. Zde jsme se marně pokoušeli získat vodu od místního obyvatele. Asi si nedávno četl pohádku o Budulínkovi a tak naší jezince neotevřel :-)
Další naše kroky vedli zvolna dolů k řece, abychom přešli pomalu na druhou stranu řeky a vydali se zpět k Náměšti nad Oslavou, kde na nás čekala večeře nedaleko od zámku. Jak jinak než na kopci :-)
První část po druhém břehu probíhala po podezřele poklidné a rovné cestě podél vody. To až k serpentýně cesty, ze které jsme slezli na pěšinku k výstražné ceduli, že další cesta je za sněhu, ledu a zvýšené hladině řeky obtížně průchodná. Ani jeden z živlů (nepočítám nikoho z účastníků) přítomen nebyl, tak jsme směle vyrazili do suťovisek. Po chvíli jsme stanuli na druhé zmiňované rozvalině. Ta nese název Lamberk. Zde jsme při svačince poslouchali tóny nějakých dorazivších muzikantů a zraky hledali dopoledne navštívenou první rozvalinu. Ta se však skrývala pod vzrostlými stromy.
Opět jsme se vysápali na kopec abychom vzápětí byli opět na břehu řeky. Zde došlo na pár, po řetězech zdolaných, skalek. Někde mezi prvním a druhým povodňovým stupněm by se v těchto místech asi opravdu nedalo jít.
Na konci cesty po pěšině se většině z nás nechtělo jít zbytek cesty po cestě a po silnici, tak jsme se dále drželi po cestičce poblíž vody. Po chvilce jsme byli v zákrutu řeky pod skálou. Nebýt nějakých místních, kteří si zde pekli buřty, tak bych ostatní vedl přes skálu po nějaké patrně zvěří stezce. Ostatní bohužel uvěříli tvrzení oněch místních občanů a tak jsem nerad podlehl a vydal se s ostatními na nedaleký mostek na druhou stranu řeky. Vynechání skály bylo vynahrazeno řetězy na druhé straně vody hned za lávkou, usnadňujícími výstup na protější svah.
Po překonání ostrohu nad řekou jsme podél nějakého bezvýznamného potůčku klesli k vodě, kdy jsem ostatním tvrdil, že to určitě půjde projít. Nó, šlo to. Nikdo, traverzujíce prudký svah nad řekou po místy mizející pěšince, nezklouzl dolů. I slanění po kořenech stromů na objevivší se cestu pod námi dopadlo dobře. Cesta podle vody byla ovšem asi třikrát delší a náročnější, než po značené cestě, tak už při pokročilém čase a při soumraku nebyl čas na zkulturnění před večeří...
A tak už nás čekal jen poslední kopec k restauraci, kde jsem měl udělanou rezervaci míst. Nebýt restauračky, tak už bych nahoru asi nikoho nedostal. Zde jsme se sešli s Olgou jdoucí po původně plánované cestě po značce.
Večeře byla výbornou tečkou po tomto náročném dni. (K ubytku jsme se dostali zkratkou ze svahu... )  :-)
Druhý den nás čekal stejně dlouhý výlet. Co do počtu výstupů a následných klesání byl sice příznivější, ovšem rozhodně ne méně náročný. Ranním vláčkem jsme dojeli do Kralic nad Oslavou. Zde byla neplánovaná odbočka k památníku Bible Kralické. Ta zde byla napsána v místní tvrzi, ze které toho ovšem už nic moc nezůstalo.
Navrátili jsme se k nádraží a vyrazili podél Jinošovského potoka a posléze Chvojnice do údolí k Oslavě. Neplánovaná odbočka k muzeu Bible nás trochu zdržela, tak jsem po překonání skalnatého Kozího hřbetu a přiblížení k Levnovu, vymyslel zkratku ke zdolání této zříceniny. Nikdo neprotestoval. Asi proto, že na hřeben, kde byla ona zřícenina, vedla široká cesta :-) Tímto jsme minuli nějakou podivnou loučku, kterou jsme měli pozdravovat od Marty, která na zdejší místo měla nějaké vzpomínky z mládí a občerstvovnu u Senoradského mlýna.
Zřícenina byla vysoko nad řekou a byla hojně navštěvovaná. A to i bláznivými cyklisty :-)
Po obědě a po další, již citelně méně pohodlné zkratce k řece, jsme po chvilce byli na protějším, ještě vyšším svahu nad řekou a zříceninou. :-) Krásné výhledy.
Přes několik dalších vyhlídkových míst jsme se pomalu přiblížili k Oslavanům. Když jsme již byli téměř u řeky, tak jsme si nabrali vodu u studánky U berana. Dle nějakých místních pověstí to mělo mít nějaké příznivé účinky na zrak. Brýle ovšem nosím pořád...
To už jsme měli před sebou posledních pár kilometrů do města. Ještě než jsme tam došli, tak byla malá terénní vložka.
V Oslavanech není příliš mnoho gastronomických zařízení, na což zřejmě spoléhají v Zámecké restauraci kam jsme si zašli na jídlo.
Autobus do Brna jsme stihli. Na nádraží došlo k trochu rychlému rozhodnutí jet do Prahy právě odjíždějícím prázdným rychlíkem přes Havl.Brod, a nespoléhat se na nejistá místa ve vlaku jedoucím po hlavním koridoru. Pravda, bez potíží jsme obsadili prázdné kupátko, ale vlak jel o nějakou tu hodinku déle, což ne každému úplně vyhovovalo. Trochu jsme zdrželi i průvodčího, který nám musel dopočítat rozdíl jízdného, jelikož jsme jeli delší trasou, než na jakou jsme měli koupenou skupinovku. Po 20 minutách měl spočítáno a požadoval doplatit 7 korun!!! Na podanou desetikorunu jsem ani nepožadoval nazpět :-)
S malým spožděním jsme dojeli do Prahy, kde jsme se rozjeli k domovům...

Díky za účast.
Hodnocení navštívených podniků:
http://pavoukuv-gastro-vyletnik.webnode.cz/news/a2-4-4-2016-namest-nad-oslavou-restaurace-na-statku-oslava-zamecka-restaurace/

10.9.2016