Zážitky z akce Vylet na Drbakov-Albertove skaly
- so 24. ledna 2015 8:00
- Drbákov, Albertovz skály
- 6
Zimní skoro pohádka a kamzíci hadra
Zimní skoro pohádka a kamzíci hadra
Kdo, může hodit čučku na fotky a louskat zápis (podívat na fotky a přečíst zápis). ;-)
http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2014/na-rip-na-posledni-chvili-11km-na-mekko
Než akce začala, odskočil jsem si "na malou stranu" na záchody při výlezu z metra. Už při vstupu na mě dýchla nostalgie a stará bába, která by potřebovala dvě židle, se naklonila do okýnka zabručíc:"Hnnnn"? Odpočítal jsem přesně 5 korun a jal se hledat místo na stojáka. V ten moment jsem se vrátil do předávné minulosti do předrevoluční doby. Žádné mušle nýbrž archaická pánská klasika. Vysvětlení pro ženy. V době před mušlemi byla pouze zeď - vykachličkovaná do výše 2 metrů a dole u nohou žlábek 15x15 čísel (=centimetrů) kam to vše teklo. Nahoře byla vodorovně vodovodní trubka, ze které v pravidelných rozestupech permanentně tekla voda po té stěně dolů do žlábku. Po mnoha letech to byl zážitek. Ne že by to bylo tak špatné, ale toto řešení má jeden háček - když proud začíná a končí (to obzvláště neb není dostatečný tlak), padá to nedaleko nohou. ;-)
I tentokrát bylo výlezů metra přehršel až oči přecházely. Vybral jsem jednu a jal se hledat zastávku numero tři. Tam stálo pár lidí a jeden borec psal na papír velkýma písmenama ceduli jak na letiště při hledání cestujících:"Výlet Drbakov a skály". Začal jsem jásat, že to by mohl být organizátor Luboš. Jenže to napsal i v angličtině. To jsem nechápal. Původně nás mělo být 5 a všechno "místní" - čeština nebo slovenština. Nakonec se nás sešlo 10 neb 5 lidí bylo z jiného webu. Ale žádný Angličan se nekonal.
Ke kompletně zimní pohádce chybělo jen pár čísel sněhu. Ale i tak poprašek přibalil přírodu do bíla a navodil zimní atmosféru. Cesta busem uběhla rychle a čím výše jsme stoupali, tím více přibývalo sněhu.
Vystoupili jsme na území "nikoho" kousek vedle vesnice. Než jsem stihl udělat společnou fotku, většina již vyrazila. Cesta vesnicí rušil hlasitý štekot psů. Ti byli všude skoro u každého domu. Kousek za vesnicí jsem šli okolo ohrady s koňmi. Jak nás zmerčili, hnedle se k nám hrnuli. Krom hlazení se dočkali i jablíčka - foto 15. Při jejich bílé barvě a skoro bílé pláni jsme si vzpomněli na slavnou českou pohádku Tři oříšky pro Popelku a slavnou závěrečnou scénu kdy se hlavní protagonisté ženou na koních přes zasněžený kopec. Kůň na fotce 16 by již v galerii být nemusel jejich fotek je tam dost. Má to jedno ALE. Tento jediný šel se mnou až kam mu ohrada dovolila. Všichni ostatní koně zůstali více méně na místě kde jsme je potkali. Tento mě následoval desítky metrů. Pochválil jsem ho, poděkoval za doprovod a udělal pá, pá.
Poklidná cesta se začala zvedat a přibývající sníh naznačoval, že to nebude úplně procházka růžovou zahradou. Úzká cestička do prudkého kopce poprvé prověřila naše síly a dovednosti. Foto 20. Na dalším snímku 21 byla přírodní překážka až jsme se divili zda jdeme správně. Stoupali jsme výš a výš, kdo měl používal hůlky (pro slovenskou část - palice - je to správně?). ;-) Na 27 je první krátká zastávka ze skoro výhledu na řeku. Pak jsme pokračovali dál až k první skutečné vyhlídce - Bartuňkova.
Na další cestě bylo vidět hodně stop zvěře, včetně té černé? Foto 47. Následovalo několik výhlídek, které stály zato - vysoká skála, dole poklidně tekla řeka. Od fotky 63 to začalo být hodně náročné a řetězy tam nebyly na okrasu! Jak mokré listí pokryté sněhem tak dřevěné schody děsně klouzaly. Bzlo to do kopce, z kopce. Docela peklo. Na fotce 68 pohled zpět kde jsme předtím stáli (ne skála v popředí, ale až ta uprostřed). Na snímku 72 pak serpentiny divoce vedoucí dolů. Poté zase nahoru a zase dolů (foto 82). Na cestičce na skále jsem si připadal jak kamzík - foto 73. Při návratu ze skal se terén srovnal a už to nebyla taková divočina. To jsme netušili, že ta práve teprve přijde.
U druhého pomníku byla další občerstovací zastávka a díky výzvě organizátora akce jsme si vzájemně nábízeli všelijaké dobroty - od čokolády, oříšků, muffinů až po něco ostřejšího - slivovici.
Na informačních tabulích jsme se mimo jiné dočetli, že oblAst Albertové skály leží v nadmořské výšce 270 až 470 metrů nad mořem. A že to dnes bylo znát. Když byli dostatečně vysoko, bylo bílo. Slezli jsme dolů a po sněhu ani památky.
Na fotce 99 se strhla debata o české a slovenské verzi Boží muka versus Křížok v poli. ;-)
Po úchvatných scenériích ze skal nad řekou, které jsme si užili i přes menší viditelnost a protější kopce tonuly v mlze, jsem začali sestupovat dolů. Za pozornost stojí rozdíl fotky 106 a 107. Zbytky sněhu, versus žádný sníh. Mezi těmito dvě snímky se odehrálo peklo. Vemte kopec "Strmilovák" z vyprávění Miroslava Donutila, ohraničte ho tak, že nelze jít jinak než korytem cesty a naplňte blátem. Všichni sešli jakž takž dolů (více či méně zaliskaní od bahna), jen Gabi se zašprcla nahoře. V daném okamžiku neměla na nohách boty, ale lyže. Stála, nic nedělala a sjížděla po bahně dolů. Jako předposlední jsem sešel v pohodě dolů, ohlédnu se a ... Gabi nahoře nevědouc co dělat. Vrátil jsem se = vyšlápl Strmilovák a rukou společnou a nerozdílnou jsme opatrně doklouzali dolů. Dole u rozcestníku čekali 3 na nás by nám ukázali cestu. Pak jsme šli a šli - v blátě až po fotku 114 kdy jsme začali stoupat a s ním přibýval i sníh. Na tak krátké cestě jsem střídání sněhu a bahna jsem nezažil. ;-)
Ještě než jsme dorazili do Radiče, proběhla další občerstvovací přestávka. Moji dva bazmeci vykonali svoje dílo a studené obložené bulky ohřáli na vlažno. Na podzim to zvládli to teplého stavu, díky mrazu jsem musel vystačit s vlažnou teplotou. Ale do žaludku furt lepší než úplně ledové.
Na začátku Radiče se vedla diskuse zda to jsou ovce nebo kozy - foto 133, 134. Dále stojí za pozornost skvěle vyskládané dřevo a maxi holubník - 135. V centru vesničky se všeobecně vybrala kratší varianta do Osečan. Času mnoho nezbývalo tzn. svižné tempo následovalo. Minouc zámek se zajímavým visacím mostem vedla cesta zabahněným polem. Zdolali jsme dva vodní toky - 156, 157 a 159 - 162 a ... to už jsme šli mimo původně plánovanou modrou trasu. Zašli jsme si 3 kiláky a z původně 16 kilometrové trasz se stala skoro dvacítka. Zase na druhou sstranu to bylo více asfaltce a bus jsme stále stíhali. Na fotce 176 je rocestník kam jsme měli po modré dojít. Do Osečan to byl již kousek a zámek byl vidět zdaleka. Vesnice je tak dlouhá, že má tři busové zastávky. ;-) Ze spodní jsme vylezli k prostřední - do kopce. Jak jinak. ;-) Někteří se hrnuli do hospody, ale ta otevírala až od 16 hod. Zatímco náš bus jel v 15:51. ;-)
Výlet to byl super a náročností bych to přirovnal ke své první akci na webu sa s Tomášem
http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2014/mega-vyhlidky-v-ceskem-stredohori
Na jedné straně je fakt, že jsme ušli o 6 kiláků méně a výškový profil tratě byl poloviční, ale díky zimnímu období a náročnosti terénu jsem dopadl stejně - další den jsem žádnou akci webu sa nedal. A že bylo na výběr - s Janou nebo Karolínou.
http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2015/prochazka-z-roztyl-do-kunratic
http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2015/pres-panskou-skalu-na-knezi-horu
Za nejlepší zvonek dne považuji tuto závažnou lékařskou diagnózu. Žena aktivně sportující s dobrou fyzickou kondicí může všechny sporty a je v pohodě. Sedne na kolo, ujede pár km a koleno bolestí "stávkuje". I vydá se za odborným lékařem - fyzioterapeutem zaměřeným na sportovce na vyšetření. Vyhrne nohavici. Doktor nechá pacientku projít sem a tam. Aniž by se ji dotkl či něco podnikl pokývá hlavou, udělá hmm, hmm řka: "To je jasné". "Co?" ptá se vyděšená žena. "Máte nohy do X." praví vážně doktor. Žena nechápe: "Jak? Co? COŹEEEEE?" Doktor odvětí: "Když šlapete na kole, vtáčíte nohu dovnitř a na koleně se to projevuje bolestivostí." Tomu říkám "odborný fór". Aneb tohlo je to co žena potřebuje slyšet - že má křivé nohy. ;-) :-D A jak správně tušíte, zvonek je v hantecu žertovná hláška. ;-)
Další zvonek byl po ujetí pár zastávek z Osečan kdy přistoupila početná skupina důchodců - zjevně turistů. Komentář zněl:" To je web sa po dvaceti letech. To jsme my!" ;-) Tak jsme si říkali, že jestli to tak bude, určo si zavzpomínáme. ;-)
P.S.
Málem jsem zapomněl. Organizátor Luboš na zpáteční cestě vlakem do Prahy tasil dobrotu - medovinu. A domácí / vlastnoručně dělaný muffin od Martiny trumfl kupované pamlsky. ;-) Ať tak či onak. Děkuji všem co se podělili s nějakým mlsem či slivovicí.
25.1.2015
- Termín: so 24. ledna 2015
- Čas:8:00
- Místo:Drbákov, Albertovz skály
- Region: Praha, Okolí Prahy
Diskuze
Pro přispívání do diskuze nebo zobrazení celé její historie se prosím přihlaš nebo zaregistruj do stránek.
Zkušenosti uživatelů
-
Fialka
Ověřený organizátor
Kromě příjemného zážitku v kolektivu super lidí třeba ještě potkáte někoho, kdo vám v budoucnu bude více než kamarádem :-) přečti celé
-
Jiří Řezáč
Jsem nadšený, že jsem na netu objevil i tuto formu seznámení se s novými lidmy přečti celé
-
Kajousek
Ověřený organizátorVIP člen
Je tu dost lidí, s kterými jsem navázal i bližší kamarádství a navzájem si dokážeme pomoci, svěřit se s problémy, nebo si vzájemně zlepšit náladu. přečti celé
POZNEJ NOVÉ PŘÁTELE - SEZNAM SE.
Na Společných aktivitách hledá kamarády nebo partnery 7339 lidiček.
Od roku 2010 se tu uskutečnilo neuvěřitelných 12677 akcí
V nabídce je 55 nových akcí, které můžeš navštívit anebo se vyjádřit k 4 nápadům na akce !
Prohlédni si 5298 fotogalerií a přečti 1303 zážitků z akcí.
U toho všeho můžeš být... tak pojď žít aktivně!