Na tento výlet jsem se těšil jak malý kluk, který po dlouhém čekání dostal vysněnou hračku a konečně si ji může užít. Ze Států dorazila redukce a já mohl zkompletovat nový digi namontováním kruhového polarizačního filtru. Lidsky řečeno, již tak dobré fotky budou eňo ňuňo - vymazlené. Přeneseně - císařské fotečky budou dnes obzvláště vypečené. Počasí přálo a filtr suprově odváděl svoji práci. Stejně jako na starém digi kde jsem byl na CPL zvyklý od prvopočátku, protože vše šlo koupit v ČR. Zde stačí slov, za vše hovoří galerie. Přeji příjemné kochání. :-)
Při nedělním pohledu na seznam účastníků jsem si říkal proč je osud ke mě tak zlomyslný. Nevěřícně jsem koukal dumaje co s tím. Pak jsem si vzpomněl na knihu "Volejme do nebes prosím a děkuji". Buď je člověku do cesty přihráno "zrcadlo" anebo něco / někoho kde je potřeba něco "vyřídit". A též málokdy se věcí dějí jen tak. Jen často člověk nepochopí proč se tak děje a stane se to znovu dokud něco. Už cesta busem naznačovala, že "něco nesedí". Probírali jsme kde co, posvačili šetříce čas na delší trasu a hoďka uplynula jak voda. Vydržel jsem dvě desítky kilometrů a nakousl "horkou kaši". Vysvětlil jsem svůj úhel pohledu co a jak. Nevím kdy, ale přesně jsem popsal co. Po pár kilometrech se Lenka prohloubala k časovému kdy. Její vysvětlení zásadně změnilo pohled na zakaboněného období. Tímto se Lence omlouvám a jsem rád za její přidání, vysvětlení a těším se až se zase někdy přidá. Pokud se nic nevyvrbí, uvidíme se za pár dnů na sobotní Sázavě II. :-)
Díky tempující Lence jsme první část cesty tam - na Orlík nahnali 45 minut. Fotil jsem, ale věděl, co musím dojít. Byl jsem za to rád, protože cíl výletu byl zámek a voda. Získaný čas jsme věnovali sledování zámku, lodí na přehradě a doplněním kalorií. Plánovaná vyhlídka zcela splnila svůj účel. Už v buse jsme se domluvili, že když k Orlíku dorazíme včas, dáme delší trasu maje přichystanou v rukávu druhou vyhlídku. Zde se dostáváme k fotce rybáře s kapitálním kapřím úlovkem. Jaká je pravděpodobnost, že místo červené jdeme po naučné stezce. Místo na Krkavčí vyhlídku jdeme na tu druhou. Zkoumajíce sportovní motorku zaparkovanou na lesní cestě jsem v duchu láteřil, že sem nepatří. Leda rybáři. Ale po něm ani vidu ani slechu. Z mého pohledu - na dojezd a odvoz ano, ale jinak do lesa motorky či čtyřkolky nepatří. Člověk jde do přírody za odpočinkem a klidem, daleko od zplodil motorů. Zkoumajíce motorku mě napadl muchlující se mladý pár někde na mýtině. Náhle jsem hodně ze zdola uslyšel mužský hlas zda bych mohl sejít dolů na vyfocení. Že je sám, že takový macek se hned tak nechytí a na motorku (s přidělaným košíkem na věci) se stejně nevejde. Nejprve jsem jej vyfotil na jeho mobil a pak na svůj digi. Přesto, že manželce slíbil, že donese kapra na oběd/večeři, tohoto "chlapíka" ji nemůže dát a vzápětí jej pustil. Při focení z něj vypadlo, že už jej chtěl pustit, aby kapra netrápil, když jsme se zjevili my. Jaká je pravděpodobnost, že vše výše popsané proběhne? Podle mě malá a přesto se odehrála. Ke konci focení se rybář nechal slyšet, že už jej déle neudrží jak je těžký. Po vložení do vody kapr pleskl ploutví a byl v tahu. Rybář se usmál řka:"Tak a teď ještě chytit slíbeného pro manželku". Nabral hrst návnady, hodil do vody, prt do ruky a opět se rozhostilo ticho. :-)
K turistickému značení nemám slušných slov. I když jsem byl "přilepený" na mapě s GPS, dvakrát jsme uhnuli z cesty. To druhé nevadilo, protože jsme šli kolem vody kýženým směrem maje možnost se kochat. To první fakt vytočilo. Jednak jsme byli na štíru s časem a ať dělám co dělám, přivřu obě oči tak pokud je TZ dle mapy rovně, nikdy z toho neudělám odbočku doleva pod úhlem 90 stupňů. Ještě byla úzká, schovaná bez extra upozornění. Obé se týká naučné ztezky. Více záznam trasy.
https://mapy.cz/s/2BgjA
Moje očekávání - zámek a voda - splněno na jedničku s hvězdičkou vzpomínajíce na brněnský Prýgl. Už chybí jen třešníčka na dortu - plavba lodí/ parníkem. Co není, může být, flotila tam je. ;-)
Pokud minulý zápis začínal:
Bílá, bílá, bílá, bílá
komu by se nelíbila.
Bíla vrána, bíla noc.
Bílé není nikdy moc.
Tak teď by to mohlo mohlo být:
Žlutá, žlutá, žlutá, žlutá
Opar kolem nás nebyl klasický, ale pylový - ach ta zatrolená řepka. Často se kolem nás prohnala pylová bouře/mrak. Viz fotka na rajceti -
Krom botek batoh, oblečení vše do žluta. Nový digi dostal zabrat, ale to nejdůležitější - lamely a sklo objektivu jsou neprodyšně kryty sklem filtru. Takže jsem byl v klidu.
Co se týká destinace, měl jsem ji v merku delší dobu. Jen ta doprava tam a zpět stojí za prdlačku. Na dlouho a s přesedáním. Poslední dobou jsem zjistil, že místo plánování za každou cenu je lepší nechat věcem volný průběh a prostě se uvidí. Doma jsem slyšel:"Táto, ty jsi něco udělal jen tak bez plánovaní?" Následované řehotem. Loni jsem si seznam přání zkrátil o jednu položku, včulkaj přišla na řadu další. Tehdy jsem měl špica doprovod:
Po úvodní obavě mohu konstatovat, že i teď. Nečekané, příjemné překvápko. Ve dvou se to lépe táhne maje větší zábavu. Povídání střídalo mlčky kochání.
2.5.2018