Zápis z akce Beuronské umění a tajemství varhan

Je překvapivé, kolik zajímavých objektů člověk ve městě denně míjí a nejen že o nich nic neví, ale většinou si jich ani nevšimne. 

Prvním příkladem je opatství sv. Gabriela na Smíchově, představitel tzv. beuronské umělecké školy, která dále ovlivnila umělce začátku 20.století např. Muchu, Plečnika, Kotěru. Základem  beuronského umění je tzv. kánon, souhrn geometrických a matematických pravidel, kterého se umělci velmi striktně drželi. Výklad paní průvodkyně byl velmi odborný, dá se říci až ke škodě věci. Ale byl také doplněný krátkými filmy. A ten druhý,  jak vzniká přesná kopie sochy anděla, byl úžasný; na začátku byly jen kusy obyčejného měděného plechu a na konci nádherná socha.

A ještě doplním vtipnou informaci z výkladu ke Svatogarielskému evangeliáři. Na jednom z obrazů svatých sester, 3 mají nad hlavou kruhovou svatozář, ale ta poslední má kosočtverec. Vysvětlení, ta poslední sestra ještě nebyla zcela "pevná" ve své víře. Tak ten kosočtverec je jen "nedokonalou" svatozáří.

S průvodkyní jsme ještě zašli do kostela Sacré Coeur, který dnes slouží už jen světským radovánkám: svatby, rauty, oslavy.

Přes stejnojmenný park jsme prošli na vyhlídku nad město, seběhli z kopečka k lávce přes frekventovanou Kartouzskou ulici, lávka ústí v OC Smíchov (u záchodků v 1.patře) a přes obchoďák to vzali zkratkou rovnou ke kostelu Sv. Václava.

Kostel je zachovalý, nádherně vyzdobený, ale nás nejvíce zajímaly varhany. Výkladu se ujala pedagožka, která hru na varhany vyučuje, praktickými ukázkami zvuků, tónů, efektů a melodiemi doplňoval varhaník. Na varhany jsme si mohli opravdu "šáhnout", nahlédnout do útrob i sledovat varhaníkovu práci rukou a "nohou". Ano, některé varhany mají nejen několi klaviatur ručních (až 7) , ale i klaviatury pro "práci nohou".

Po výkladu jsme se rozloučili a každý směřovat za dalšími zážitky kulturně bohaté soboty.

PS: děkuji Valerii a Tomášovi za nádherné fotografie

15.9.2013