Zápis z akce Víkendový pobyt v Jizerkách
- čt 23. srpna 2012 20:00
- Hejnice, Jizerky
- 19
Jizerky nás uvítaly vlídným počasím, krásnou krajinou a lidovými cenami. V Jizerkách bylo zkrátka moc fajn, a kdo nejel, přišel o hodně. Zpět jsme přijeli nabití pozitivní energií.
Jizerky nás uvítaly vlídným počasím, krásnou krajinou a lidovými cenami. V Jizerkách bylo zkrátka moc fajn, a kdo nejel, přišel o hodně. Zpět jsme přijeli nabití pozitivní energií.
Čtvrtek
Většina lidí najížděla do chalupy už ve čtvrtek večer. Kromě jednoho pokoje jsme obsadili celou chalupu U tygra, kterého mají ve znaku. Dveře ke každému pokoji byly kromě čísel označeny i piktogramem zvířátka pro lepší zapamatování. Nastaly trošku trable s tím, kam si kdo lehne, ale nakonec si každý našel své lůžko.
První večer jsme se všichni sešli v přízemi ve společenské místnosti, abychom naplánovali výlety na druhý den.
Pěší sekce pod vedením Lenky naplánovala výlet na rozhlednu Smrk.
Jízdní cyklosekce naplánovala projížďku po singltreku u Nového města pod Smrkem.
Samostatná sekce – Martin – většinou chodil sám a věnoval se profi focení.
Pátek
Páteční ráno nás probudilo zvukem padajících kapek a ani se moc nechtělo vstávat. V peří nám bylo totiž krásně.
Přesto jsme usoudili, že by bylo dobré vylézt z pelechu a sejít dolů na snídani. Poté se již obloha protrhávala a bylo po dešti.
Pěší sekce vyrážela o chlup dříve než cyklosekce. V druhé partě nás bylo přesně 6. Vyrazili jsme po silnici přes Libverdu k Obřímu sudu, který stojí na svahu nad lázněmi a odkud se dá nastoupit na singltrek. Vydali jsme se lesem po singltreku červené barvy. jelo se pěkně, trek se pěkně houpal, nahorudolů, užívali jsme si to. Počasí bylo chladnější, pod mrakem, ale nepršelo nám. Na kolo ideální. Projeli jsme Ludvíkovský traverz, novoměstskou stranu až na severní modrou stezku – Hřebenáč a ve třech jsme objeli i Oboru. Ostatní to už zatočili do singltrek centra. Tam jsme se sešli a dali gulášovou polévku, nějaké to pivko a my s Renčou jsme si omyly kola za 30 kč hadicí. Došlo k rozdělení na párové jednotky, tzn. my s Renčou už jsme s trekem skončily a rozhodly jsme se pro návrat po silnici zpět. Jirka s Michalem se vydali ještě na Smrk a Pavel s Pepou se chystali na černou – tzn. nejnáročnější singltrekovou stezku.
Cestou do Libverdy byly krásné výhledy do krajiny. V Libverdě jsme si s Renčou udělaly přestávku na kafe a zákusek a zasedly jsme u cukrárny na malé kolonádě. Kromě nás tu byli většinou důchodci, ale i pár cyklistů se tu stavělo. Můj druhý zákusek mi nechutnal, šla jsem ho vrátit, a místo něj si koupila teplou lázeňskou oplatku se skořicí. Pak jsem ještě načepovala pramen, který mi chutnal jako matonka a vyrazily jsme zpět do Hejnic. Tam jsme se rozdělily – Renča jela do sprchy a já jsem ještě chvíli lozila po městě a fotila, hlavně nádhernou baziliku. Mezitím jsem se potkala s Hippinou – Janou, a tak jsme bloumaly po Hejnicích spolu.
Po sprše jsme se sešli s ostatními cyklisty a vydali se na véču. Mezitím pěší sekce zasedla v hospůdce Dělnický dům, kam jsme za nimi také zamířili. Sedělo se venku na zahrádce. V nabídce byly pokrmy české kuchyně a pivko Konrád, a nemýlím se, když řeknu, že všem moc chutnalo a ceny byly také lidové.
Po večeři nastal přesun zpět na chajdu a ve společenské místnosti se ještě povídalo a chvilku hrálo na kytaru. My, cyklisti, kteří jsme se celý den jen vozili, jsme projevili zájem se jít ještě navečer projít, a tak se malá skupinka nejen cyklistů vydala na večerní procházku městem, z čehož někteří došli až do Ferdinandova a s Jirkou v čele prý hledali marně nějaký Cimrmanovu pamětní desku.
Pozdě večer dorazily ještě dvě auta s účastníky pobytu.
Něco po půlnoci, se šlo na kutě, hodili jsme se do peří a spalo se nám náramně.
Sobota
Dnes ráno neleje, ale nejspíš bude hic, je dost dusno.
Větší část party vyráží na pěší výlet přímo z Hejnic po červené na vyhlídky Ořešník a Frýdlantské cimbuří. Druhá část party pod vedením Effy vyjíždí na kola. Jirka jako samostatná jednotka vyráží místo s námi proti nám (busem na Smědavu a pak pěšo přes cimbuří a Ořešník). Martin vyráží autem fotit jizerská rašeliniště.
Hned na začátku červené nás čeká docela prudké stoupání na Ořešník. Je to skála s vyhlídkou a dřevěným křížem. Pěkně tu fučí vítr. Kocháme se nádherným výhledem do kraje a Hejnice máme jako na dlani. Pokračujeme dál po červené, která klesá do údolí, až se ocitáme u vodopádu Velký Štoplich (potok Černý Štolpich). Kocháme se výhledem na kaskádový vodopád. Jediná Hippina se osměluje do tůňky pod vodopádem, prý to není vůbec studené, to jí máme věřit? Po smočení nohou či rukou máme skoro omrzliny. Usazujeme se na skálu se zábradlím a dáváme si sváču.
Dochází k nám Lenka s Pavlem, kteří vyráželi po nás.
Pak už je na čase pokračovat dál po červené nahoru z údolí. Dostáváme se na asfaltku s rozcestím Tetřeví boudy. Čtyři účastníci pod vedením Lenky se trhají a jdou se podívat na vyhlídku krásná Máří, která je opačným směrem než cimbuří. Ostatní pokračujeme po žluté a cyklo, která zároveň vede po asfaltce, směrem na rozcestí Nad Černým potokem, kde odbočujeme na zelenou.
Klesáme docela prudce k odbočce na Frýdlantské cimbuří. Co jsme sestoupali, musíme opět kousek nastoupat, abychom se dostali ke skalnímu seskupení s názvem Frýdlantské cimbuří. Na vršku se musí ještě přelézt šutry a lze vystoupat buď na jeden vrcholek jen tak, nebo na druhý po žebříku. Opět tu stojí dřevěný kříž s hromosvodem a také je odtud moc pěkný výhled do kraje. Je tu i odbočka na polední kameny, ale to necháváme na jindy. Kromě skal tu rostou keříky s borůvčím a něco na nás ještě zbylo, neboť žádný turista si tu nezapomene dát něco do zobáčku.
Vracíme se na zelenou a pokračujeme po příkré kamenité cestě dolů. Míjíme odbočku k vodopádu Černého potoka a na rozcestí Liščí chaty odbočujeme na žlutou do Hejnic. Míříme rovnou na večeři do naší oblíbené hospůdky Dělnický dům. Poté se přesouváme na chajdu. My s Renčou se rozhodujeme, že bychom se šly ještě vykoupat na místní koupaliště, protože celý den bylo docela horko. Jde s námi i Kytka, která si kvůli zdravotní indispozici dneska udělala sama výlet do frýdlantského zámku. A historky měla opravdu výživné.
Na koupaliště jsme došly hodinu před zavíračkou. Přidal se k nám později i Quido a Jana. Voda sice nebyla úplně teplá, ale byla krásně průhledná a voněla čistotou. Zaplavčily jsme si a vyblbly se a na závěr jsme se pokusily o akvabely, což Markéta zdokumentovala výbornou fotečkou. Z vody je dokonce výhled na cimbuří, kam jsme se dneska šplhali. odtud to vypadá jako fakt veliká hora.
Pak už následoval přesun do chalupy, nějaká ta očista, příprava táboráku a opékání špekáčků. Když byli všichni hladoví nasyceni, někdo dostal nápad na tichou poštu a už to jelo. Vycházely z toho občas neskutečný nesmysly.
Sedělo se krásně v kruhu okolo ohně za svitu měsíce a hvězd a možná bychom tam seděli až do rána, když tu se znenadání několikrát zablýsklo. Snad ne bouřka? A na naši odpověď začalo krápat. Než jsme odnesli první várku věcí dovnitř, docela se rozpršelo. Vyšlo to tak akorát. Ve společenské místnosti se ještě chvíli povídalo a hrálo na kytary a pak zapadlo do pelechu.
Neděle
V neděli ráno opět pršelo, takže se nám ani nechtělo z peřin. Pak jsme se přece jen přemluvily a šly se dolů nasnídat.
Dneska se opět dělíme na několik skupin – Jirka jede na kolo, Ota s bráchou, co přijel na singlgrek, Effa a skupinka jedou busem na Smědavu a pěšky na Smrk, druhá skupinka pod vedením Lenky jedou též na Smědavu, ale půjdou na opačnou stranu. Další pěší sekce – tři holky, jeden kluk (Martin fotograf) a pes – vyrážíme přes Ferdinandov na poutní stezku podél potoka Bílý Štolpich až k vodopádu Malý Štolpich.
Cesta pod korunami stromů a za přítomnosti potoka byla příjemně chladivá a vzduch osvěžující Nádhera! U vodopádu si Martin vybalil fidlátka a jal se fotit. My ostatní jsme pokračovaly dál. Na jednom místě jsme zahlédly dvojitý strom, který tvoři sedačku, začaly jsme se tam fotit. Chceme jít dál a najednou Žeryk nikde. Olča začala volat, pískat, v dálce jsme zaslechly nějaké kvíknutí. Pejsek asi chytil stopu nějakého zvířete a zaběhl se. Jana, která šla jako první, potvrdila, že ji nepředběhl. Trvalo to cca 20minut než se Žeryk objevil, celej mokrej, ale šťastnej, že je zase s paničkou. Mezitím už nás dohnal i Martin, a tak jsme pokračovali všichni dál.
Pomáhaly jsme Janě hledat houby, ale nicmoc jsme nenašly, asi tak – našly jsme fakt „houby“.
Na rozcestí Hřebínek je bufet – Jana si tam koupila prý výborný borůvkový koláč. Markéta polévku, my ostatní nic, najíme se až v hospodě. Pokračujeme bez Markéty dál, chceme zajít hned po návratu do naší oblíbené hospody a Markéta si dá oběd z vlastních zásob.
Zastavujeme se kvůli přezutí do sandálů na chalupě, udělal se fakt hic. Martin jde do sprchy, dožene nás později. Sedáme do hospůdky na zahrádku a objednáváme si česká jídla za lidové ceny. Mrzí mě jen, že na mě už nezbyly borůvkové knedlíky.
Pak už nezbývá než se přesunout zpět na chalupu a zahájit balící a úklidový proces.
Na Jirkův pokyn se skoro všichni účastníci fotí na zahradě před chalupou, a pak už se všichni, až na partu Effy rozjíždíme k domovům.
Bylo to moc krásné, díky všem!
29.8.2012
Autor zážitku
Organizoval
Účastní se 19
- Začátek: čt 23. srpna 2012 20:00
- Konec: ne 26. srpna 2012 21:00
- Místo:Hejnice, Jizerky
- Region: Praha, Liberecký kraj
Diskuze
Pro přispívání do diskuze nebo zobrazení celé její historie se prosím přihlaš nebo zaregistruj do stránek.
Zkušenosti uživatelů
-
Ota
Ověřený organizátor
Vzhledem k poměrně širokému výběru akcí, okruhu lidí, bych SA doporučil lidem co hledají nové přátele, seznámení.. přečti celé
Dají se tu vybrat bezva výlety přečti celé
-
Toulavka
Super akce :) Bezvadný lidi a moc ochotný ;) přečti celé
POZNEJ NOVÉ PŘÁTELE - SEZNAM SE.
Na Společných aktivitách hledá kamarády nebo partnery 7303 lidiček.
Od roku 2010 se tu uskutečnilo neuvěřitelných 12625 akcí
V nabídce je 57 nových akcí, které můžeš navštívit anebo se vyjádřit k 4 nápadům na akce !
Prohlédni si 5269 fotogalerií a přečti 1299 zážitků z akcí.
U toho všeho můžeš být... tak pojď žít aktivně!