Zápis z akce je z mého pohledu, mé dojmy, mé vhledy … máte-li jiné, či doplňující, sem s nimi ;-) Mě se to líbilo - moc :-)
Byl to krásný slunečný den, hned od rána. Ráno sice trošku chladnější, ale meteorologové slibovali vyšší, celkem příjemné teploty, a my jim věřili. Do
Bojova na nádraží jsem (Veronique) seběhla asi 2 km z mé vísky z kopce a počkala na vlak plný účastníků. Oproti plánu (přihlášenému počtu) se nás sešlo více, celkem 14
Spoluorganizátor jirka.novaku je nasbíral v Praze na Kačerově u vlaku a v 9:45 byli u mě. Hned na nádraží jsme se domluvili, že do cukrárny ve Sloupu půjdeme cestou bez brodění Bojovského potoka, což mě maličko „zklamalo“, ale vynahradili jsme si to hledáním cesty lesem, což bylo také celkem dobrodružné :-D Od nádraží jsme vyšli kopec a po lesní cestě přišli k části lesa, kde jsme museli najít, jak se dostat tam, kam potřebujeme, kam ale cesta nevede. Chytří pánové s chytrými telefony (Pepa, Petr a Honza) a GPS nás nakonec spolehlivě dovedli do cukrárny ve
Sloupu (u Davle). Sešoupali jsme k sobě všechny stoly, co na terásce cukrárny mají a každý si dal něco na zub a k pití. Teplota se zvyšovala a nálada byla výborná. Potom jsme se vydali kousek po silnici do Sloupu a po polní cestě přes
Hvozdnici (tam bydlím, ale nápad, že bychom si mohli zajít ke mě na oběd, jsme zavrhla - prázdná lednice, no
) až do lesa u
Hvozdů. Tam jsme se vyškrabali kolem skal (spíš skalek) na kopec s vrcholem beze jména a tady si dali maličkou sváču (rozdala jsem koláč, aby mě v batohu netížil). Pak jsme pokračovali lesem až na kraj Hvozdů, kde jsou krásné výhledy na údolí Vltavy a Štěchovice. Šli jsme celkem svižně a došlo nám, že za chvíli už dojdeme do cíle, dáme oběd a bude po všem … a tak jsme s Magdou vymyslely „povinnou“ kochací zastávku na louce před
Masečínem Některým se nejdřív moc nechtělo, jiní ji přijali s povděkem a nakonec vypadali všichni spokojeně. Na sluníčku byl fakt hic. Rozhodli jsme se kochání si obohatit hrou Aktivity – pantomimickou a pak mluvenou J Pantomima na polární lišku, telegrafní sloup či sněhuláka nám šly skvěle
A mluvená část taky
A hesla pronášená mimo hru, jako hlad a žízeň, jsme Petrovi vymluvili
Potom jsme se zvedli a sešli z kopce na rozcestí v Masečíně. A tam chvíli váhali - zda sejít po silnici cca 2 km do Štěchovic, nebo 5,5 km oklikou … a oklika zvítězila, protože jsme měli stále dobrý čas a hlavně bylo opravdu krásné počasí. A stálo to za to, došli jsme příjemnou cestou s výhledy do zeleně (jak uklidňující) do lesa a sešli dolů ke
Kocábě a tam asi 2 km šli podél ní osadami Havran a dalšími, podél skal, krásných chatek se zahrádkami a dalších zajímavostí (třeba WC U JYRKI – fotky napoví). Na „pokraji sil“, ale spokojení z pohledů, které nám naskýtalo krásné údolí Kocáby, jsme došli do
Štěchovic na naše oblíbené pozdněobědové místo – do restaurace U Vrňáků. Tak jsme si dali pivo/limo/čaj a pořádný dlabanec a zjistili, že oproti původnímu plánu 10 km jsme ušli 17! A vůbec nám to nevadilo, ba právě naopak, konec cesty jsme hodnotili za nejkrásnější
A abychom dostáli tradici, vydali jsme se ještě kousíček do Ella má kávu a tam si někteří dali kafíčko, čokoládu nebo čaj a zákusek či pohár. Poseděli jsme na příjemné zahrádce, poklábosili a kolem 18 hodiny sedli do busu na Prahu a frčeli domů. Já se odpojila v Davli a podle mých informátorů ostatní v pořádku, i když se slušným zpožděním díky nedělnímu provozu a uzavírkám, dojeli na Smíchovské nádraží. Zazvonil zvonec a výletu byl konec, ale to nevadí! Další už jsou nachystané a těšíme se na vás spolu se spoluorganizátorem jirkou.novaku
A děkujeme všem za příjemně strávený den
24.9.2019