To byl zase výlet. Udělali jste dobře, že jste s námi nejeli.
Sice se pár nešťastníků našlo, ale což. Vše to začalo už ráno na nádraží. Sraz byl v neděli ráno několik minut před 7 hodinou. V neděli! Metro skoro prázdný (kdo by taky jezdil tak brzo). No a Organizátorka přišla skoro pozdě (každopádně jako poslední). Nastoupili jsme do vlaku a na našich místech někdo seděl. Naštěstí se ukázalo, že je to Pavouk, který patřil k nám (asi omyl).
Jen co jsme nabrali rychlost, začlo pršet a pršelo celou cestu. V tunelech sice nepršelo, ale zase tam byl blbej podtlak na uši. Veškeré meteo předpovědi, co jsme měli, hlásili déšt celý dopoledne, poledne a část odpoledne. Takže jsem se připravoval na déšť. Jenže jako na potvoru před Lovosicema přestalo pršet, takže jsme měli pod mrakem a pak dokonce vysvitlo slunko. Ve vlaku organizátorka chtěla změnit trasu výletu, prej vynecháme Lipskou horu atd. Jak jako vynecháme? Vždyť jen kvůli ní tam přece jedu, tu jedinou ještě nemám ve sbírce. Takže jsem organizátorce musel jemně domluvit, že toto jako né a Lipská hora prostě bude... a byla.
Vlak měl zpoždění a tak jsme do Lovosic přijeli pozdě. No dobře, byla to jen 1 minuta a bus jsme stihli, takže aspoň nějaká útěcha. Vystoupili jsme v nějakém zapadákově u silnice a čekal jsem uvítací proslov a on nebyl. Prej až dojdeme do vesnice ke kostelíku. No jenže jsme došli do vesnice, kostelík minuli a nic. Šli jsme pak mokrou trávou, skákali na nás mravenčí lechtaví broučci zleva i zprava, museli jsme jíst maliny a ostružiny a celkově šli furt do kopce.
Po dlouhých několika km jsme uviděli turistický přístřešek a organizátorka nám dovolila zastávku. Nejspíš proto, že viděla naše jazyky až u země a tak jí to přišlo blbý. Tak jsem si sedl a řekl, že dokud nebude slíbený proslov, tak dál nejdu. Organizátorka se napila, pak znova a ještě jednou a pak proslov byl. Měl sice nějaké mouchy, ale budiž. Hlavně že byl. Takže jsme mohli jít dál, což bylo fajn. Takže zase ty broučci a další místní hrůzy.
Před námi byla Lipská hora a takový krpál jsem už dlouho neviděl, Milešovka hadr. Takže ano, museli jsme opět do kopce (teda my šli furt do kopce i předtím, ale teď ještě víc). Nahoře výhled hezký (ale za to organizátorka nemůže) a prej odchod. Takže jsme toto krásné místo museli opustit a šli jsme tedy pryč.
Zcela mimo plán jsme zašli do výborný restaurace ve vesničce Kocourov, kde jsme si dali oběd. Byl dobrý to jo, ale co jako jsem měl dělat se svačinou z domova? Prej žádné zastávky po cestě. No a taky tu měli skvělou zázvorovou limonádu. Jen co jsme to snědli a vypili, šli jsme zase do kopce. A to ostře, neboť jsme lezli na Ostrý. Tam jsem prozkoumával tamní zákoutí a hle narazím tam po chvíli na 2 hezké ženy a ti mi říkají, že potkaly mojí skupinku pod hradem a že mi mají vyřídit, že už šli. Hmm, takže jsem musel taky jít. Ta naše organizátorka je teda krutopřísná.
A pak byl konečně kopec dolů, jo až do Milešova. A to jen proto, že pak jsme šli na Milešovku a tak abychom si ji pořádně vychutnali. Tak proč ne. No a taky proč by nemohlo k tomu výstupu ještě pršet. Takže ano, začlo si pršet. Pak však přestalo, ale pršelo dál. Prostě si jen tak pršelo ze stromů. Ani deštník jsem si nenamočil, páč zase tak moc nepršelo a taky proto, že jsem si ho nevyndal. Byl jsem mokrej i bez toho deště, tak co jako jsem měl chránit? A proč jsem si ho teda bral?
Na vrcholu Milešovky si pršet přestalo a výhledy nic moc. V restauraci jsem sotva snědl nanuka a Jitka spustila, že cca za hodinu nám jede vlak z Bořislavi. No co, tak jsme šli na vlak. Z kopce, z kopce a fakt furt z kopce. Přesně 4,1 km. Pořád z kopce. Nádraží bylo vysvobození. Rovinka! Jenže dál už jsme nešli, prej počkáme na vlak.
Snažil jsem se dojíst svačinu a nestihl jsem to, vlak přijel cca za 6 minut, co jsme dorazili na nádraží. Ve vlaku jely 2 pěkné slečny. No jenže na té stanici, kde jsme my nastoupili, tak oni vystoupily. Takže ve vlaku už nebyly. Musel jsem se spokojit s ukecaným průvodčím. Co taky jinak měl chudák dělat, když v tom vlaku už nikdo jinej nebyl. Jeli jsme sami. Po 3 stanicích jsme museli přestoupit na bus. A přestože to byly jen 3 stanice, stálo mě to 190 Kč. Jo Jitka se napakovala. Ani EET účtenku jsem nedostal.
Vyhlídkový bus nakonec dorazil do Lovosic a my jsme museli čekat 15 minut na vlak. Strašný. Lavičky skoro žádný a tak jsme stáli. Vlak pak přijel a do Prahy jsme se dostali. Na Holešovicích jsem se rychle rozloučil a konečně si vydechl, že už to mám za sebou... to byl den!
Tomáš
P.S. doplňující info zejména pro nováčky - zážitek je napsán s nadsázkou. Byl to skvělý výlet a Jitka je bezva organizátorka. Známe se již několik let a humor a vzájemné špičkování k tomu patří.
22.7.2019