Přešli, zdolali, nepropadli se (na rozdíl od jiných)
Výbavou by název zápisu mohl být Expedice ČácháM. Díky Martinovi byl cepín a lano, Tom přivezl měřidla a já vše dokumentoval.
Od nápadu na akci se mi vybavovala polární výprava Dobytí severního pólu
Dovoluji si krátkou citaci:
Kapitola 5. - Slavnostní překročení 70. rovnoběžky
Kapitola 6. - Frištenskému omrzly obě nohy
Kapitola 7. - Vrátíme se?
Kapitola 8. - Simulant dostal na pamětnou
Kapitola 9. - Ztratili jsme kompas
Kapitola 10. - Vlci
Kapitola 11. - Bloudíme v mlze
Kapitola 12. - Prohlídka petrohradské Ermitáže
Kapitola 13. - Další překročení 70. rovnoběžky
Kapitola 14. - Frištenský simuluje zánět slepého střeva
Kapitola 15. - Zdařilá operace
Kapitola 16. - Frištenský simuluje pooperační slabost
Kapitola 17. - Táhni a srůstej
Kapitola 18. - Konečně moře
Ještě jsem si vzpomněl na ztrátu červené tužky a zákazu povídání o teple a požáru Národního divadla. Naopak doporučená témata byla - Mráz - nejlepší děda a u medvěda vyzvednout zejména ledního.
I pro naši výpravu platilo že jsme driftovali. Spíše než na sever to bylo směrem k výpusti. Což bylo žádoucí neb tam se nacházela doporučená restaurace.
Od vstupu na led jsme k němu měli respekt. Málokdy jsme byli všichni tři pohromadě na jednom místě a udržovali jsme větší rozestupy. Cepín a lano v pohotovosti. Častý nácvik hození lana. Díky vybavení a častému měření tloušťky ledu si všichni kolemjdoucí i kolemjedoucí mysleli, že jsme místní zřízenci patříce k vodní nádrži. Občas přijeli k nám s dotazy zda to je bezpečné atd. Osobně největší strach byl na mokrých předělech kde měření ukázalo sotva 6 čísel ledu. Viz foto:
A dále na tmavém, čerstvém ledu osy přítok-odtok
Zde jsme varovali bruslaře, že u betonového mola kousek od obrovského tobogánu se bruslař zrovna propadl.
Zdálky to vypadalo na zvedání se po pádu na led. Teprve po chvíli nám došlo, že je něco špatně. Naštěstí díky malé hloubce byl bruslař rychle zpět na ledě a projel kolem nás. Do pasu mokrý.
Zlověstné a dunivé pukání ledu nepřidalo, ale několikeré měření tloušťky ledu ukázalo, že trasa od mola Parníků směrem k Myšlínu je bezpečná. Od něj jsme neriskovali a zamířili k břehu s obrovským tobogánem.
Návrat jsme chtěli zvládnout celý po ledě, ale vidouce tento zlom jsme mazali zpátky na břeh a teprve za tobogánem jsme opět vešli na led.
Myšlín zdolán v pohodě a výlezu až na vrchol bránila obrovská cedule zákazu vstupu. Jestli měl platit už na přístupovém schodišti, neměla cedule být tak daleko.
Ještě dnes - druhý den - mi v uších zní praskání ledu. Doporučuji zaposlouchat se na přiložených videích.
Jídlo v doporučené restauraci Sklípek výborné. Porce sýru bohaté. Bylo narváno, vystáli jsme si frontu. Prostředí skvělé. Zdi z pískovcových bloků bez dalšího povrchu. Číšník nestíhal a tatarku v pytlíkách/polštářcích, kupovaných v supermarketech, položil při průchodu okolo, což jsme si při povídání nevšimli, takže půl sýra snědeno bez ní. Ale i tak lze toto stravovací zařízení dále doporučit.
Na závěr něco pro zahřátí - letní varianta Máchova jezera z parníku včetně proplutí kolem Myšlína.
P.S.
Jsme zvědav kolik let si počkám na další třeskutý mráz spojený s návštěvou v pořadí třetí, velké, známé, zamrzlé vodní nádrže. Ty malé jako třeba rybníky v Brně v Mariánském údolí nepočítám. Fotky mám, ale kdo rybníky nezná, nemá šance je poznat.
4.3.2018