Zápis z akce Slovenský Ráj - ťapání
- st 29. srpna 2012 18:00
- Slovenský Ráj
- 11
prostě paráda! Lidičky, počasí, příroda, pohoda
prostě paráda! Lidičky, počasí, příroda, pohoda
Tak tu najednou byla středa podvečer a mohli jsme odjet na Slovensko. Většině posádek se nepodařilo odjet tak, jak si plánovaly, takže první dorazil do cíle předsedovský kočár mírně po půlnoci. Posádka zodpovědně zabrala chatku a přilehlý prostor a vyslala zprávu o dobytí kóty.
Pavlův Stříbrňák a náš Kulihrach dorazily v poměrně těsném závěsu okolo druhé a Standova motohlídka jistila peloton zezadu a dorazila až ve čtyři a v noci nás nenašla, takže jsme se všichni sešli až ráno u snídaně. Standa poprvé a pak ještě několikrát překvapil, jak se mu na stroj vejde opravdu všechno, co potřebuje. Asi je kouzelník nebo nevim….
Noční stavba hangáru díky vzájemné hospodářské pomoci proběhla rychle a kvalitně, jen jsme trošku podcenily ohledání terénu, takže Evík měla pod sebou menší model Slovenského Ráje. Ale stěhovat se nám ten kristusáky zabezpečený stan fakt nechtělo.
Tábořiště bylo trochu skalní, zvláště než člověk objevil sprchy vzadu, chatka byla hooodně skalní, ale což. Odpustili nám jednu noc za pozdní příjezd a kvality jsme si vytvořili sami.
Dezinfekce Romanovým výborným elixírem (trochu slabší rum, který s tuzemskem fakt nemá nic společného) všechny ráno probudila a hezky nastartovala do nového dne. Osazenstvo se převážně znalo z jiných akcí, takže jediný skutečně překvapený byl asi trochu Polda, který si Slovenský Ráj vybral jako první akci. Odvážný chlapec! Snad na tento svůj prvosjezd a na tu partu zastydlých puberťáků, puberťaček, amazonek, kmotřiček pařilek a jiných týpků a typek nebude vzpomínat ve zlém nebo jen ve svých nejhorších nočních můrách…
Ráno jsme sesypali osazenstvo chatky a stanů a cestou za Starou Belou (nebo to bylo na Suchou Belou?) legalizovali svůj pobyt. Suchá Belá je tak trochu tréninková trasa (ale to nic nemění na tom, že je krásná a má také své kouzlo). Dají se tam vidět všechny typy žebříků, šířek koryta potoka, průlezů i typů terénů. Timšel na ní zjistila, že nemá ráda dřevo, Jirka si v sandálkách příliš neliboval na kovových žebřících a překonávání volného prostoru pod žebříky obecně nebyl napoprvé úplně snadný úkol. A pak jsme najednou byli u pramene a nad ním po trochu nudné cestě po hřebeni na Kláštorisku. Tam někteří poprvé ochutnali dobrotu zvanou Tatranský čaj a všichni velmi kvalitně zvládli roli mrtvých broučků na louce před hospodou.
Seskákali jsme dolů k Hornádu a vydali se proti jeho proudu zpátky do tábořiště.
Roman v jeskyni za řekou vyčenichal v jeskyni sličnou medvědici, tak za ní plaval s kamerou. Záběry nám ale neukázal, asi je plachá a před naším odjezdem do Ráje stihla včas zaslat nesouhlas s publikováním snímků ;o). Po cestě jsme ještě hodili další koupačku tentokrát pod převisem kde nás trochu překvapil Glum.
Cestou a v podstatě po celou dobu trvání akce se vedly různé řeči. O chlapech, o ženských, prostě nuda, nuda, šeď šeď …;o). Jednalo se především o smysly, dvojsmysly, trojsmysly a občas i nesmysly, to když se někdo nestihl držet ostré konverzace v ještě ostřejším tempu, z níž část probíhala mimoslovně a telepaticky, takže byl pak chvíli majinko mimo mísu. Část konverzací také probíhala mimoběžně (to jako, že každý mluvil o něčem jiném nebo to tak aspoň zvonku ozaj vyzeralo). Zcela nepřekonatelné byly Pétiny historky o sbližování s chlapci prostřednictvím kružítka zabodnutého chlapci do zad, její útěk s Kočkou přes maringotky nebo poutavá i když poněkud zamlžená historka o splašeném tanečníkovi a zlomeném nártu. Tomuto materiálu nemohly konkurovat ani Tombovy historky o tom, že když jedou dámy na dámskou jízdu a nevystačí si samy……a že prý u toho byl…..
Druhý den jsme mírně přehodnotili původní plán a vyrazili si místo Piecek odvážně na delší, divočejší a drsnější dolinu Veľkého Sokola, která byla dříve pro turisty uzavřená. Jsem moc ráda, že člověk mezi účastníky našel podporu pro šílené a ještě šílenější nápady, které by třeba sám zodpovědně zavrhl pro přílišnou náročnost. Díky Romane! Bylo to krásné! Tahle dolina opravdu stála za to. Nespoutaná, trochu prudší, ne tolik opečovaná (když někam spadl nějaký kmen, jen ho připevnili a pilou do něj udělali stupačky). Jedině Timšel si moc nemedila….Koupačka pod vodopádem byla poněkud „kulervoucí“, odpusťte prosím „dámě“ ten drsný výraz. Pak jsme se na chvíli rozdělili a drsnější skupinka si na Malém Kyseľi vyzkoušela, jaké to je jít roklinu v protisměru (dolů). Mno, upřímně – nic moc, ale zase to byla úplně jiná roklina se svým osobitým kouzlem.
Abychom si zkrátili cestu dolů na Podlesok, půjčili jsme si na Kláštorisku plečky v různém stádiu rozkladu. Naštěstí se žádné z těch chudinek nerozpadlo během sjezdu, takže jsme za mohutného řevu brzdových tabulek doklouzali do tábora a ušetřili si kolena a skončili výlet za šera a jen s mírnou a příjemnou večerní uťapaností.
Večer jsme vyzkoušeli druhou hospodu v dosahu a byli s ní moc spokojení. Tentokrát zrádnému tatranskému čaji (Nebojte sa, v Tatrách čaj nepestujú!) podlehlo skoro celé osazenstvo. Asi proto a také protože byl úplněk, jsme se po půlnoci vydali na noční koupel. Nejdřív to vypadalo, že dáme celou Suchou Belou znovu jako noční výstup. Pak jsme podnikli nepříliš úspěšný pokus o koupel nad stupněm, kde bylo cca 20-40 cm vody, abychom další den zjistili, že skoro přímo u tábořiště je krásná vana jako stvořená k půlnoční koupeli…
Na třetí den jsem sice byla několikrát žádána o něco oddechového, ale naštěstí mě zase Roman a Polda přesvědčili, že přece nejsme slečinky. Tak jsme se auty odvezli do Čingova a po doplnění výpravy Pétinými přáteli z Košic vyrazili Bílým potokem na nejnáročnější výstup – Sokolí dolinu se Závojovým vodopádem. To už byla opravdu divočina a lezení 80 výškových metrů po žebřících bylo hodně náročné. Ale pohledy, výhledy, vzhledy a shledy opravdu stály za to. No a pak už jen hra na lemury na kládě a zcela neskutečné přívětivé a hlavně placaté listnaté patro lesa nad vodopádem a hřebenová obchozí trasa, která pro změnu skončila na Kláštorisku. Tam jsme se roztrhali. Část lidí si znovu půjčila kola, protože byli utahaní, část lidí šla slézt k Hornádu a vyskákat na Tomášovský výhľad (nádhera), část lidí jen seskákala k Hornádu. Jirka zajel pro buřtíky, kluci cestou vzali nějaké dřevo a tak jsme v noci mohli posedět u ohníku, opékat buřty, dále se intenzivně věnovat ochutnávce tatranského čaje a dalšímu kolu smysluplné konverzace a chytání za slovo;o).
Poslední den jsme se rozloučili s motoStandou a s předsedovským kočárem, který se vydával za dalším programem asi na jih od Ráje a „svatbou“ (to jako že Stříbrňák a Kulihrach jely za sebou, aby si to někdo zase nevykládal jinak) poodjeli ke „skoro utajenému“ termálnímu jezírku, které nám při výpravě na Hron a Oravu ukázal Mirek. A když jsme ho šťastně našli, tak jsme se tam naložili a setrvali tam zhruba dvě hodiny. Hráli jsme si na kokodýly, vyráběli obloženou Timšel, plácali jsme se tam a nechávali teplou minerálku, aby nám zregenerovala naše mírně unavená těla a povzbudila mysl, které se ještě nechtělo domů z cest.
No a pak už jenom poslední dávka slovenských specialit v centru Ružomberoka a i poslední dvě posádky se od sebe definitivně odloučily a svou cestu na Zlín a pak na Prahu si již prokousávaly samostatně. Bylo to moc hezké zakončení prázdnin, které už příliš dlouho nemám ;o( (ty prázdniny). Děkuju všem za moc milou společnost, za spolupráci i za to, že jsme byli schopní se vyhrabat z pelechů tak, abychom vždycky všechno stihli vidět. a doufám, že zase někdy zase někde ahoj!
3.9.2012
- Začátek: st 29. srpna 2012 18:00
- Konec: ne 2. září 2012 23:00
- Místo:Slovenský Ráj
- Region: Praha, Evropa
Diskuze
Pro přispívání do diskuze nebo zobrazení celé její historie se prosím přihlaš nebo zaregistruj do stránek.
Zkušenosti uživatelů
-
Alča
Ověřený organizátor
Společné aktivity mi hodně přirostly k srdci. Je skvělé, že zde člověk najde lidi se stejnými zájmy, a pak je poměrně snadné se sbližovat a navazovat kontakty. A je pro mě stále překvapením, že jsou to kontakty trvalé.. přečti celé
-
Toulavka
Super akce :) Bezvadný lidi a moc ochotný ;) přečti celé
-
Janurek
SUper akce, naše první a věřím, že ne poslední se SA přečti celé
POZNEJ NOVÉ PŘÁTELE - SEZNAM SE.
Na Společných aktivitách hledá kamarády nebo partnery 7356 lidiček.
Od roku 2010 se tu uskutečnilo neuvěřitelných 12721 akcí
V nabídce je 53 nových akcí, které můžeš navštívit anebo se vyjádřit k 4 nápadům na akce !
Prohlédni si 5323 fotogalerií a přečti 1306 zážitků z akcí.
U toho všeho můžeš být... tak pojď žít aktivně!