Zápis z akce Za tetou a babkou

Kolik nás vlastně bylo na výletu? To je velice záludná otázka nelze na ní jednoznačně odpovědět. Počty se totiž pohybovaly od 1 do 14 osob. Přitom večer před začátkem akce bylo oficiálně přihlášeno 5 lidí. Výchozím bodem by mohla být společná jízdenka, která byla zakoupena pro 12 osob. Jenže do vlaku na Hlaváku nastupovalo pouze 9 osob :-)

Další 3 osoby se k nám totiž přidali na Smíchovském nádraží. Průvodčí se rozhodl osoby spočítat a jelikož neměl námitky, bylo nás opravdu 12. Alespoň po zbytek jízdy ve vlaku.


V Berouně jsme se vydali na náměstí podívat se na slavné hnčířské trhy. Čekal jsem hodně, ale to co jsem viděl, předčilo mé očekávání. Už v 9 ráno tam nebylo k hnutí a jeden stánek nalepený vedle druhého. Dohodli jsme jsme se na 30 minutovém rozchodu a než byste řekli švec, byl jsem sám (tj nyní offiko 1 osoba).

Lidí tam bylo fakt hodně a tak není divu, že Marta s Kubi nemohli najít z tržiště východ a tak požádali o pomoc jednoho místního člověka. A to měla Marta za sebou praktickou přípravu od Ještěrky (orienťák v Krčském lese!). Ostatní se kupodivu během nastavené akademické 5 minutovky dostavili na sraz včas, takže další záchranné akce nebyly potřeba.

Šarm Kubi přesvědčil onoho zachránce, aby se k nám přidal a tak putoval chvíli s  námi do Tetína. Počet osob se tak dostal na 13 osob. Jenže prakticky nás bylo nyní stejně jen 12, protože Jitka vyrazila rázně napřed jako předvoj, aby si mohla nerušeně cestou fotit (mno uvidíme co dodá za fotky!)

Když jsme opustili Beroun a dostali se na první kopeček, radil Ked zbloudilé turistce kudy dál. Tímto náš počet kulminoval na 14 osobách (teoreticky), protože i když onu turistku navedl na jinou cestu, záhadně se zase objevila u naší skupinky v Tetíně u muzea (ale pak už zmizela nadobro) a naše početní stavy tak začali klesat... Opustil nás také onen zachránce.

Vůbec v Tetíně to bylo zajímavé, neboť jsme na zbytcích hradu Tetín zjistili, že nám pár lidí chybí, přestože jsme ještě u muzea byli kompletní. Mno a jak jsme se vraceli zpět k muzeu, viděli jsme Lukrecii a Ptolemaiose, jak poslouchají výklad od jednoho starousedlíka u kostela. Tož jsme se zaposlouchali na chvilku všichni a dozvěděli jsme se proč vznikl dálkový pochod do Prčic. Údajně to byl trénink obyvatelstva před evakuací v případě války.

Jelikož L+P chtěli ještě poslouchat další výklad a prohlédnout si další kostel, zůstali tam a my ostatní jsme vyrazili na cestu. Cesta nás vedla do lesní Kodské divočiny. U Kodského pramene jsme se šťastně shledali s Jitkou a po relaxu na louce za Kodou nás dohonili i L+P, takže nás bylo 12 celkem.

Protože nebyl příliš velký zájem mezi účastníky o zastávku v hospodě na oběd, rozdělila se výprava na 2 skupinky. Jedna, čítající 4 osoby si dala v klidu oběd a zbytek, tj 8 osob pokračoval podle plánu dál. Obědová skupinka nás už pak nedohonila. No ani nemohla, protože si cestu pak upravili (rozuměj zkrátili :-D )
 

Před Řevnickým lesem se odpojili 2 osoby a vzali to zkratkou. Zbytek se vydal vstříc vrcholu Babka (tj 6 osob). Původně to vypadalo jako pohodová závěrečná procházka lesem, ale brzo nás cesta vyvedla z omylu. Bylo to lidově řečeno furt nahoru a dolů :-) Ale nikdo si nestěžoval (bylo by mu to stejně houby platné...)

Závěrečný bonus - vrchol Babka byl nádherný. Určitě nikdo vynaložené námahy nelitoval neboť výhled stál za to. Pak již cesta vedla na nádraží a v 17:04 jsme odjeli vlakem z Řevnic směr Praha. A tím výlet skončil. Tedy pro posledních 6 osob.

Zbývá poděkovat účastníkům a účastnicím a náhodně kolemjdoucím za fajn sobotní den a ostatním čtenářům, pokud jste to přečetli celé a pochopili, kolik nás vlastně bylo či spíš nebylo :-)

8.9.2013