Díky zpoždění busu nás nakonec vyrazilo pět. Tři borci a dvě baby. Nutno dodat, že výraz borec automaticky neznamená něco významného a je u nás běžný něco ve smyslu "nějaký muž/kluk". A baba v žádném případku není apriori hanlivé označení. Je to běžné označení ve smyslu "nějaká žena/holka". Aneb na začátek trocha porce v jazykovém koutku. ;-) Cesta poloprázdným busem uběhla rychle. Jízdou tam jsme se naučili, že není radno vstávat. Řidič to bral jako vystupování a zastavil aniž bychom museli. Omluva Donně - netušil jsem, že bus stojí v každé džuzně. Správně byla až ta dašlí. Vzpomínajíc na sobotní pěkné počasí padaly doporučení - mít slunce v sobě anebo Zákopčaníkovo oblíbené rčení:"Slunce v duši". Aneb drobně pršelo, ale nic co by pokazilo radost z nadcházejícího putování. V duchu motta "na měkko" - aneb žádný spěch a křeč - jsme se zašprcli hedle na začátku u tří koček. I přes Donnino usilovné vábení jsme se jim nezdáli a dvě vzaly roha (=prchly) hned, třetí si poodstoupila. Tož jsme nabrali správný směr na sever - pardon na Říp a šli. Díky rovinatému okolí je vidět z dálky ze včech stran. Když jsem necvakl tři micky na začátku, dohnal jsem to fotkou č. 5. Na ní je vidět, že docela pršelo. Na osmičce ještě pod kopcem jsme načnuli oba lektvary. Citrónový Becher i vybraná medovina se ukázaly jako dobrá volba. ;-) Pak již následoval výstup na krátký ale docela prudký kopeček. Spadané listí se ukázalo jako dobrý sluha - nešlo se v blatě, ale zlý pán - děsně to klouzalo. Kousek od vrcholu jsme zapózovali na Pražské vyhlídce a užívali si prvních rozhledů po víceméně placatém kraji. Díky dvěma digi vedle sebe s naprogramovanou samospouští jsme vyrobili blikající ozdobu jak u šraněk železničního přejezdu. Od vyhlídky je to pár kroků na samý vrchol k rotunda sv. Jiří a Boumově chatě. Zatímco při výstupu déšť ustal, nahoře opět začalo kydlit. I přes tuto nepřízeň počasí jsme se rozhodli nejprve obejít všechny vyhlídky a teprve potom zkoumat pohostinství v chatě. Po zapadnutí dovnitř se to ukázalo jako dobře zvolené pořadí! Dýchlo na nás útulno a TEPLO jak v sauně. V kamnech hořelo a praskalo dřevo a odložilo se co šlo. ;-) Prozkoumajíc jídelní lístek přišly na paškál čtyři zelňačky a jeden bramborák. Při výstupu na Říp padlo upozornění na keře šípků zasahujíc do místy úzké stezky. I stočilo se téma na nedávno uvedenou pohádku Jak se budí princezny a též večerníčky jako například Krysáci. ;-)
http://www.krysaci.cz/vecernicek/ Povídalo se, hodovalo, pózovalo, fotilo a ven moc nechtělo ... Nadto Denisa zmečila kroniku a ... došlo na zápis a samolepku s přáním Tomášovi k narozkám. ;-) Během posezení přestalo pršet a chcačky nechcačky jsme vyrazili dále. Cestou dolů jsme "dali" poslední chybějící vyhlídku. Pak už to po betonové cestě šlo ráz na ráz a byli jsme pod kopcem. U studánky Vesečák jsme dva borci zdolali děsně kluzkou lávku na pidi ostrůvek se mohutným stromem a lavkou. Chyběl už jen vodník. Odsud jsme pak pokračovali na Kratochvílovu rozhlednu. Je z ní pěkný rozhled a je v bytové zástavbě. Těsně pod ní je velký barák. Zde jsme dorazili zásobu lektvarů, dvou druhů oříšků a pidi oplatků - jednohubek. ;-) Nadcházel večer, sešli jsme do centra města a začly se zvažovat možnosti návratu do Prahy. Za půlhoďky jel bus, pak vlak - courák a pak rychlík. Usednuvši v restauraci - pizzerce jsme poprosili obsluhu co stihnou za krátkou dobu. Výsledkem byla stejná polévka - knedlíčková a byla výborná. Jen nebyl čas si ji vychutnat a do jazykového koutku přibylo poslední slovo - fukač. Doma jsme to používali když byla dítka malá u horké polévky řka:"Máš fukač? Tož ho použij." Po zrychleném dojedení nás vrchní (majitel?), se silným přízvukem (polským?), při placení přepadl větou:"Kdo s kým spíte?" I platilo se ve dvojici a sólo. Po přesunutí na autobusové nádraží, které je v centru na náměstí, bylo díky jedinné frontě jasné kam to jede do Prahy. Naštěstí dojel poloprázdný bus a všici jsme se v pohodě vešli adDorazivši do Prahy za půlhoďky.
Sumasumárum - špica výlet s prima partijou a lahodnými doplňky. Děkuji organizátorovi a všem účastníkům za pohodový a měkký výlet. :-)
P.S.
Nahoře na kopci - i když nebylo po sněhu ani památky, díky nevlídnému nečasi jsem si vzpomněl na Nohavicu a jeho píseň Ladovská zima.
https://www.youtube.com/watch?v=F__P3ajvbxE Přesněji na mysli tato pasáž:
Jak v dálce vidím zasněžený Říp,
říkám si: Praotče Čechu, tys byl ale strašný cyp.
Kdyby jsi popošel ještě o pár kilometrů dále,
tak jsem se teď mohl kdesi v teple v plavkách válet.
Poté co jsme vpluli dovnitř Boumovy chaty, díky nazdobenému stromečku a ohni v kamnách se příjemná nálada dostavila. ;-)
14.12.2014