- Pozvánka na akci
- Zážitky1
- Galerie
Soutěskami na vrcholy
Sešli jsme se v 18.30 na Opatově a po rychlém nalodění,jsme uháněli po D1 vstříc k cíli naší cesty v Terchové.Cesta byla volná a s menší krkolomnou zastávkou,protože najít na Slovácku hospodu,kde se vaří i v devět večer,není snadné,jsme překročili hranici v Hrozenkově a zamířili po dálnici na sever do Žiliny.Do Terchové jsme dorazili v jednu ráno a po přivítání od milé čašníčky,která nás s úsměvem připravila o většinu naší eurohotovosti,jsme zamířili do našeho luxusního apartmá.
Den první
Po probuzení a nezbytné ranní úpravě zevnějšku jsme vyrazili na průzkum okolí penzionu za účelem obstarání oběživa a doplnění zásob.Po bohaté snídani (v podání Tomby to bylo,jako sledovat královskou snídani a poslední večeři dohromady) zamířil černý blesk do kilometr vzdálené vsi Biely Potok, kde u hotelu Diery začíná turistická trasa Jánošíkovy Diery.
Jánošíkovy Diery je soustava roklí a soutěsek,kterými protékají potoky a potůčky pramenící na svazích obou Rozsutců.Náročnější pasáže těchto roklin jsou zpřístupněny pomocí žebříků,lávek a řetězů.
Od hotelu jsme se během deseti minut dostali do spodní části Dolních Dier,ve kterých se pozvolna mění ráz krajiny z lesní cesty na úzkou skalní soutěsku se zurčícím potůčkem uprostřed.Turistů bylo na všední den tak akorát a většinou byli z Čech.
Po půl hodině nás cesta dovedla k jediné občerstvovací stanici široko daleko a tou je původní srub na samotě Podžiar.K překvapení všech byl bufet uzavřen a my jsme byli nuceni zalovit ve vlastních železných dávkách.Po doplnění energie nás cesta dovedla do nejkrásnější lokality tohoto výstupu, do Horních Dier. Objevilo se větší množství žebříků,lávek,malých vodopádů,studených tůní s průzračnou vodou a sem tam i nějaký ten řetěz, a tak jsme stoupali,vodou se brodili,po kamenech skákali a vcelku rychlým tempem pokračovali dál a výš,až jsme soutěskou zvanou Těsná Rizňa vystoupili na rozcestí Pod Tanečnicí a z něj v deseti minutách došli do sedla Medzirozsutce.
Po obědě pozvedla Jana pravou ruku k zamlženému vrcholu Velkého Rozsutce a pronesla,jdeme na vrchol.Plni sil jsme vyrazili dobít vrchol a už na prvních metrech nám cesta po zalesněném úbočí dala pěkně zabrat.Vytrvale a neústupně jsme postupovali vpřed a s drobnými zastávkami jsme se prodrali cestou lesní až pod rozeklaný vrchol.Tam nás z pěšiny málem sfouknul silný větříček,který se přihnal s mlhou.Po krátkém přečkání v poloze "přibiti ke skále" jsme vzali posledních pár desítek metrů šturmem a výstup završili obsazením opuštěného vrcholu.
Velký Rozsutec dobit,společné foto,nezbytná MMS, aby svět věděl a rychlý sestup mlhou,že by se dala krájet.V sedle Medzirozsutce jsme se spovděkem uvelebili pod malým přístřeškem spolu se dvěma Poláky a v relativním suchu sledovali,jak hustě se nám tu rozpršelo.Operativně jsme přehodnotili plán sestupu,protože lézt v tomhle počasí dolů přes Malý Rozsutec je mírně řečeno o ústa.Při studování mapy moje oko spočinulo,na krátké červené trase,která nás měla za hodinu a čtvrt dovést k silnici u Petrové a odtud pochodem po asfaltu jsme do půl hodiny na parkovišti.
A tak jsme v přestávce mezi deštěm a hustým deštěm vyrazili po červené "nejrychlejší cestou dolů".Když jsme vstoupili do lesa, tak obloha potemněla nízko ležícími mraky,ze kterých se sypal hustý déšť a to co zbylo z cety,se změnilo v bahnitou strž strmě padající do přítmí džungle.Krok za krokem,skok za skokem,mezi stromy,kam dlouho lidská noha nevstoupila,padáme ze svahu do temnot pralesa ................................. . Po dvou nekonečných hodinách nás džungle vyplivla na louku v malém sedle Príslop nad Bielou,právě včas abychom poslední úsek do Petrové absolvovali ještě za denního světla. U prvních chalup na nás nečekaně zaútočila chlupatá bílá koule, ale její tesáky sklaply naprázdno,protože osmimetrové lano,na kterém byla uvázaná,ji nepustilo až k cestě.O mnoho přívětivějším dojmem na nás zapůsobila hospoda Jánošíkov Dvor,ve které nás lidé dobří pohostili teplou polévkou a za drobný bakšiš nám zkrátili cestu k našemu autu vlastním vozem.
Po příjezdu na základnu jsme rozvěsili úplně mokré oblečení po celém apartmá (Jana sice tvrdila,že má pár suchých míst,ale globálně to bylo,jako vylézt z potoka) a vyrazili na zaslouženou večeři do restaurace Šibenica.Po návratu jsme se poskládali do vlastních postelí a s vidinou odpočinku po dni nabušeném akcí jsme upadli do hlubokého spánku.
Den druhý
Ráno druhého dne zalité sluncem si vyžádalo změnu plánu z cesty k Šútovskému vodopádu na výlet po hřebenech.S ohledem na Tombova vylágrovaná kolena po sestupu Sherwoodem jsme po příjezdu do Vrátné bez zaváhání zamířili přímo k lanovce vedoucí na Snilovské sedlo.Z lanovky jsme bez závisti sledovali několik odvážlivců,kteří se rozhodli atakovat Snilovské sedlo strmým výstupem po vlastních.Horní stanice lanovky je zároveň bufetem s terasou a prvním velkým výhledem na kriváňskou Fatru.Po malém občerstvení jsme vyrazili v houfu turistů na nejvyšší vrchol Malé Fatry - Velký Kriváň.
Na hřebenech pofukoval studený vítr a kolem vrcholů Stoh a Velký Rozsutec se rozprostřela mlha.Po 20 minutách chůze jsme dosáhli vrcholu právě v okamžiku vyjasnění nad celou oblastí.Vrchol obsypaný lidmi jsme záhy opustili a cestou západní směrem k vrcholu Pekelník jsme pokračovali v malém hřebenovém okruhu.Z cesty po hřebeni bylo vidět do kraje daleko za Váh, v lokálním měřítku stálo za to sledovat stylové sestupy v podání Tomby,což působilo bujaré veselí hlavně u Jany,která jistila naší tříčlenou skupinu ze zadní pozice.Času byl dostatek, atak došlo i na odpolední relax v závětří pod Bublenem.Za téměř periodického řevu jelena (nebo to byl medvěd) jsme nastoupili na zpětnou modrou a po vrstevnici zamířili ke stanici lanovky,kterou jsme obešli a posledním výstupem jsme dosáhli vrcholu Chleb,který byl od lanovky vzdálen půl hodiny.Při pohledu na nepříliš vzdálený(to měřítko má každý jiné:)) Poludňový Grúň jsem chvíli koketoval s myšlenkou dokončit trasu podle původního plánu,ale rychle mi došlo,že jedna sebevražedná akce na dva dny, je až dost.
Cesta dolů s pomocí lanovky uběhla rychle,a tak jsme do Terchové přijeli nezvykle brzo už v 17.00 hodin.Po zlidštění jsme povečeřeli v Šibenici a večer uzavřeli u vína z Janiných zásob.
Den třetí
Rozhodnutí,kam vyrazíme v sobotu, jsem ponechal na ráno,až budeme vědět,jak koho budou bolet packy.Ukázalo se,že skupina tvořena silnými jedinci,které jen tak něco nezastaví, a tak padlo rozhodnutí,dorazit Malý Rozsutec.
Po příjezdu k hotelu Diery jsme poznali,že je sobota a dorazili turisti ze široka a daleka.Chodník se zaplnil pochodovými formacemi všech věkových kategorií. My jsme v duchu našeho plánu (nejít stejnou cestou) zvolili hned zkraje Dolných Dier odbočku na Nové Diery a těmi jsme se po namáhavějším výstupu údolím prokousali k srubu Podžiar,který byl náhodou otevřen.Z Podžiaru jsme šli dál po zelené a strmým výstupem po úbočí jsme obešli Horné Diery k rozcestníku pod Těsnou Rizňou, kde jsme znovu po zelené postupovali až k Tanečnici a dál do sedla Medzirozsutce.Ze sedla byl pěkný výhled na výstup několika lezců strmým skalním úbočím, a tak jsme získali určitou představu,co nás při zdolání stolové hory čeká.Po chvilce jsme nastoupili na cestu k vrcholu,krátká pasáž lesem nás dovedla až k úpatí skalního bloku, na kterém visí dva asi šestimetrové řetězy za sebou. Jana bravurně zvládla tento strmý úsek a přitom rozdávala hollywoodské úsměvy na všechny strany,Tomba s přehledem jistil výstup z pozice posledního.Za tímto úsekem vede už jen krátká cestička přímo na vrchol,odkud je pěkný výhled do Vrátné doliny i na Terchovou.Po provedení základní vrcholové fotodokumentace nás čekala cesta dolů.Stezka z vrcholu na parkoviště byla opět velmi strmá a doplnilo jí padající kamení,zejména okolo řetězů to lítalo, jako u Verdunu.Následoval sešup lesem na polní cestu ,která nás dovedla až na parkoviště.
Večer jsme zahájili,jak se stalo pravidlem, u Šibenice a zdárně jsme pokračovali v našem apartmá tříhodinovým maratónem v Prší.Rozhodující partii o půlnoci vyhrála Jana a po osvěžení tatranským všelékem jsme se odebrali do říše snů.
Den poslední
Náš přechodný domov jsme definitivně opustili v 11 hodin a vyrazili jsme směr Strečno. Pro místo přejezdu přes řeku jsme vybrali přívoz (kompa) přímo pod hradem,kde jsme se během 10 minut nalodili a za mírného kolébání ocelobetonového bloku zdárně překonali Váh.
Ke hradu vede z parkoviště cesta a během čtvrt hodiny se nám ji podařilo pěšky urazit.Prohlídka částečně opraveného hradu zabrala přibližně hodinu i s výhledem z nejvyššího místa na věži.Po prohlídce hradu jsme se zastavili ve Vrútkách na oběd ve vyhlášeném Steakhousu a po něm jsme definitivně nastoupili na zpáteční cestu.S vyjímkou Brna cesta ubíhala dobře a okolo desáté večer jsme byli všichni doma.
Oba mí společníci si zaslouží uznání a pochvalu za přínos v podobě dobré nálady,pozitivní energie a neobyčejné vytrvalosti,zejména při průchodu Sherwoodem.
8.10.2012
- Začátek: st 26. září 2012 17:30
- Konec: ne 30. září 2012 23:00
- Místo:Terchová
- Region: Slovensko
Diskuze
Pro přispívání do diskuze nebo zobrazení celé její historie se prosím přihlaš nebo zaregistruj do stránek.
Zkušenosti uživatelů
-
Marcela77
VIP členOvěřený organizátor
Jsem moc ráda, že jsem Společné Aktivity poznala. přečti celé
-
Čéča
Přihlásila jsem se včera, doufám a pevně věřím v to, že projekt SA bude mít na mě pozitivní vliv a umožní mi být spokojená sama se sebou prostřednictvím akcí, které Váš projekt nabízí. přečti celé
Společné aktivity jsou úžasný projekt... Nikdy nemáte pocit, že je to ztráta času, protože prostě jdete dělat to, co vás baví a s někým, kdo je naladěn stejně. přečti celé
POZNEJ NOVÉ PŘÁTELE - SEZNAM SE.
Na Společných aktivitách hledá kamarády nebo partnery 7355 lidiček.
Od roku 2010 se tu uskutečnilo neuvěřitelných 12711 akcí
V nabídce je 54 nových akcí, které můžeš navštívit anebo se vyjádřit k 3 nápadům na akce !
Prohlédni si 5315 fotogalerií a přečti 1305 zážitků z akcí.
U toho všeho můžeš být... tak pojď žít aktivně!