Proměny v čase,
Valdštejnské slavnosti
Tento výletík byl výsledkem souhry náhod. Původní plán autem na České středohoří 1. nevyšel a mě to táhlo jinam. Vše vyšlo krásně včetně prima krátké přeháňky spláchnuvši zbytky pylu po delším dešti předchozí den.
Vidouce Hanku v účastnících spadajících do kategorie komet jsem byl zvědav zda navážeme na velmi zajímavou rozborku všelijakých událostí před rokem. Nestihnuto, ale pokračování bude nejpozději za dva roky. Neb v roce 2020 si uděláme společnou fotku pod kamenným obloukem, který soukromě nazývám pidi Pravčická brána.
Co jsou hvězdy a komety:
Pidi Pravčická brána v roce 2016:
a včera:
Kdo je opatrný a nechce vlézt přímo do ní, lze udělat tuto fotku:
Brána/oblouk zespodu, většina návštěvníků to mine bez povšimnutí:
Co se týká proměn v rámci ročních období. Stejné místo s odstupem jednoho měsíce než se zazelená:
a kdy jaro přechází do léta:
Celá galerie z roku 2016 pro srovnání než se Prachovské skály řádně zazelenají:
Za dva roky přibyly 3 nádherné lavečky zdobené kováním - 3 následující fotky:
Když se na ně položí něco pěkného, to by se fotilo. Snaha byla, ale nikdo se nepřihlásil. U laviček jsem možná zlanařil nového člena webu sa. Nevím kdo je, jak se jmenuje, odkud je ... V průběhu kochání jsme ji potkali třikrát v odlišných koutech skal. Na poprvé/začátku jsem ji málem popoháněl s mýlkou, že patří k nám. Tehdy jsem to nechal plavat, ale po třetím zcela náhodném setkání jsem použil velmi nestandardní oslovení vyvolavši hlahol a veselí všech zúčastněných s tím, že jestli chce a ráda turistikuje, tak se může zdarma zaregistrovat na webu sa a přidat se třeba příště. Sama se kochala na jedné vyhlídce, na druhé, ale výraz tváře tomu neodpovídal vyjadřujíce něco jiného. Účel nebyl sbalit ji, ale nabídnout možnost/alternativu. Zda této příležitosti využije netuším / je ve hvězdách. Tipuji 50 na 50. Je to zcela na ní.
Tato fotka vznikla na zakázku, kterou si dnes vyzvednou. Stačí zda si zapamatovali klíčová slova - rajče a pavel2015. Je to z Císařské chodby, kterou jsme šli nahoru a vzápětí dolů. Jen pro potěchu oka a pořízení snímků. To mi trvalo a tudíž jsem dvojici potkal několikrát neb paní též ráda fotila. Její manžel to celou dobu bral se sálodlouhým komentářem:"Tak jo." Na stejných místech jsme vzájemně, ohleduplně čekali až jeden vždy dofotí. První nabídku odmítli, šel jsem dál. Když mě došli podruhé, sami se přihlásili:
Doufám, že sem jim společná památka bude líbit. Ještě jsem stihl udělal radost babičce s vnučkou, kteří též hodně fotili, ale snímek kde jsou obě jim chyběl.
Tuto fotku jsem chtěl původně smazat, ale pro zajímavý výraz tváře nakonec zůstala. Zda to je:"Už zase fotíš?" či něco jiného ... kdo ví. Ale magický sloup světla rozlévající se po vlasech ...
Tato fotka není aranžovaná. Jak se to pozná? Výraz a postoj těla. Pruh vlasů vznikl pootočením při sundáváni batohu.
Na toto se dá vylézt:
Vím o třech sa-šplhavcích, kteří by to též dokázali - Viktorka zářící jinde, Monika (monamik) a Lucka - jediný zástupce něžného pohlaví, který doplnil Tomáše a mě na Kočičí skále na nedávném výletě. Tome, tato momentka se ti povedla:
Rád tam s nimi zajedu to zkusit. Stačí se domluvit ... ;-)
Bitva na náměstí Jičína byla kapitola sama pro sebe. Čekal jsem krátkou přehlídku, ale přesuny vojsk, střelba z dobových pušek a kanonáda z děl trvala určo hoďku. Včetně ukázek kruhové obrany pěšáků před jízdou. Fakt náročné vyžadující distribuci pití v zápalu boje neb bitva přestávky neměla. Čekajíce na zpáteční autobus do Prahy se šlupky/rány z kanónů stále rozléhaly. Vojenská rošáda se koná každé dva roky.
20.5.2018