Zápis z akce Nocoplavba II.

V pátek večer jsme se jako švábi na pivo sešli v kiosku v kempu v Račicích. Slečny a dámy měly trochu stažené zadelky, protože se losovaly nejen posádky, ale i pozice na lodi. A některé dámy prostě neměly na myšlenku sebe na zadáku se švarným šohajem nebo šohajkou na háčku toho správného spirita. Nebo dostatek alkoholu za očkem....

Los byl neúprosný a rozhodně něco z toho vylosovaného vypadalo velmi zajímavě. Ale Du-šan byl trochu zklamaný, protože se těšil na čilé obchodování a úplatkování a předávání háčků a zadáků z ručky do ručky za úplatu a za doprovodu intenzivního smlouvání, které až na výjimky vůbec nenastalo, protože SAčkaři se prostě k problémum staví čelem....A taky asi nebyli ve stavu dělat Du-šanovi radost.

No ale k Du-šanově radosti, přecijen k někajému tomu barterování a výměně háčků a kormidelníků za úplatu ještě v pátek večer docházelo. Ale obchod byl rozhodně slabší než se Du-šan těšil....

Jak byly přesně posádky rozlosovány, si určitě pamatuje Du-šan. Nebo to má minimálně někde zapsaný, pokud inklinovaný papír nepoužil lépěji, protože záchody v kempu nebyly vybaveny bílým zlatem....

Rozhodně jsme si v Račicích přišli velmi bezpečně, protože paní kempovní nás průběžně kontrolovala a kladla nám záludné otázky. Třeba, jako kolik nás je, odkud jsme nebo které stany jsou naše. Skoro každému vypsala veeeelmi dlouhé potvrzení, akorát nám neprozradila, že existenci toho potvrzení bude několikrát denně kontrolovat, takže ti, kteří potvrzením vyřešili svůj vlčí hlad nebo absenci toaleťáku měli tak trochu problém.....

V pátek jsme se do stanů rozptýlili nekoordinovaně asi během 3 hodin. Někteří pacienti zcela nezodpovědně netrénovali na časový posun biohodin nutný k realizaci nocoplavby a šli spát ještě před půlnocí. My, co jsme to brali zodpovědněji, jsme počkali do zavíračky kiosku(cca ve tři v noci), pak se šli ještě vykoupat a zbytek ansemble zodovědně budili svým rozverným tichým špitáním, aby si na tu myšlenku noční plavby včas zvykli a nebyli zítra (tedy včera) zmatení jak ty včely v zimě.....

Ráno jsme kvůli nadšeným kačerům propásli šanci včas natrénovat i opožděné vstávání....Skupinka několika (těžko říct takhle z hlavy, kolika) katcherů vyrazila po osmé hodině ranní přes jez na druhou stranu řeky vstříc cashkám. Mno, řekněme, že bylo zajímavé je zpovzdálí pozorovat při cestě na druhý břeh, na jedné vyhlídce a na druhé vyhlídce. Pak byl taky docela dobrý adrenalin s nimi dělat zácpu na jezu.

Jirka nad ránem vyrazil na své speciální rallye po českých luzích a hájích, aby nám mohl večer triumfálně oznámit, že najel 530 km. Hmmmmm.

Jirka Předseda osedlal své kolo, vyplival plíce, než se dostal na horizont a pak to celý den rozdejchával. Pokaždé, když jsme ho zahlédli, byl poněkud zádumčivý. Ale on je tak trochu zádumčivý pořád, takže těžko říct, jestli to byla významná nebo nevýznamná zádumčivost. Jestli byl zádumčivý, i když byl sám na kole, nelze potvrdit ani vyvrátit bez případného svědectví domorodců....

My - zbylí kempovní povaleči - jsme se nasnídali a usilovně se povalovali na sluníčku v kempu až do té doby, než jsme se majinkato přehřáli a přes jez se tedy došli zchladit do stínu pípy. Tam to teda  trošku vypadalo, že nikam nepojedeme, protože bylo opravdu vedro a nikomu krom Jany se nechtělo nic dělat, nikam jít a vůbec....Ale duch zase jednou zvítězil nad hmotou a tak jsme tak nějak zvládli se překulit zpátky na druhou stranu řeky a včas se dostavit na vlak.

Terka P. se vymluvila na rýmičku a prý nereagovala pozitivně ani na Láďovo "po dobrym" ani na následné "po zlym" přesvědčování. Tak to vypadalo, že někdo rozhodně neplánovaně pojede na singlu. A taky že jo.

Nevim, koho Du-šan uplatil, nebo co komu kvůli zdaru akce nakecal, ale rozhodně kecal a sliboval výborně, protože byla přistavená epesní parní mašinka se starejma vagónkama, kterou jsme se zadarmiko krásně dostali až do Roztok.

Pak jsme se z nádraží tak nějak dostali do Roztok-obce. Dlouhou štreku jsme si krátili tím, že jsme Láďu vysílali do kopců pro houby. Pak jsme se dopravili do hospody u Jezzu, kterou předcházela velmi dobrá pověst. Trochu si tu pověst teda zkazili, když jsme si nemohli srazit stoly a když nám nebyli ochotní připravit naše kjásné houbišky, ale vyvážili to dobrou krmí, ochotou vychladit nám kolu a pivo na cestu a poměrně rychlou obsluhou...Tak jsme se jim to pro tentokrát pokusili odpustit..... Odpoledne jsme strávili pospáváním, dohledáváním cashek, vlastivědnými výpravami na hrady a vyhlídky, vyzvedáváním a "hlídáním věcí na loď a doplňováním tekutin a tak a vůbec.

Když přijel Shrek, tak se pánové shlukovali venku a tvářili se kulišácky, tak se začali bát i lidé, co třeba losování posádek přežili s čistým spodním prádlem. Naštěstí pánové povětšinou řešili smysl života a vyšší filozofické otázky a ne rozdělení  posádek, takže změny byly pouze marginální.

A konečně přišel okamžik, na který se někteří těšili již od Náchoda. Du-šan zavelel odchod z hospody. Tak jsme se vydali vodní a suchou cestou ke škole a k zamčeným lodím. Ještě proběhly poslední zoufalé pokusy o swingers party ;o) (alias výměnu kormidelníků ;o) ) a pak ještě roztomilá půlhodinka u lodí, protože  Du-šana se Shrekem tak nějak ovládla mocná přitažlivost G. Ale Móňa je moc pěkně vykopala z hospody, takže to přecijen byla nocoplavba a ne ránoplavba.

Singlíři přijeli po vodě, rozdali svítící náramky a hřbitovní svíčičky. Škoda, že některé nevydržely odrážecí manévry. Ale i bez svíček jsme byli rozhodně impozantní flotila.

Velmi rychle jsme zjistili, že čelovky máme spíš kvůli falešnému pocitu bezpečí a že je lepší se spoléhat na svoje kočičí oci, uši a tak.

Když jsme byli bezpečně na cestě a nebylo návratu, začal nejprve intenzivně šumět les,pak  voda a pak i my, to jak na nás intenzivně dopadaly kapky průtrže mračen. Chvíli to vypadalo, že si nás to vychutná celou cestu, ale naštěstí se ten cípek fronty za chvíli vyčerpal a propustil nás ze svých spárů. Díky přepršce jsme se trochu přestali flákat a vyvinuli při cestě za zahřátím celkem obstojné a zcela překvapivé tempíčko. Voda byla jako kafe, jak to už tak po bouřce bývá....

Janě se střídali kormidelníci jako na orloji, takže to pro ostatní byla tak trochu bojovka, s kym se  objeví příště....

Vždy, když začala intenzivně šumět voda, jsme museli pečlivě nasměrovat ouška a poslouchat, odkud to šumění jde a jestli je nebezpečné. Občas se jako přízrak vynořila loď kamarádů, probuzené startující kachny, rozespalá volavka na větvi,  kámen a nebo třeba i pilíř mostu.....

A nebo taky vlasec.... Třeba na Mončině krku. Rybáři, kterým jsme přervali několik vlasců se světelnou signalizací, jednak nevěřili svým očím a uším, co se to tam vyskytlo za sumce (který následně z bezpečné vzálenosti zdraví "ahoooj"), jednak nás asi opravdu neměli rádi. Mno, neměli zrovna dobrej večer, to si přiznejme....

No a pak už jsme bez ztráty kytičky podjeli dva mosty a za zatáčkou začali být na doslech prubířskému kamenu této plavby - jezu v Račicích. Bylo potřeba líznout pravý břeh, kde byla tak trochu šupna, díky které loď nezajela pod hladinu a nezahrála si na Titanic. Mnoooooo, teda, pokud na přídi nezastupoval Shrek Péťu, která tak trošku vyměkla. Trošíčku nám zajeli s Terkou pod vodní hladinu, ale jenom úplně majinko.

Cesta na lodi byla moc fajn, ale jak jsme vylezli na břeh, začala nám být strašná zzzzzimaaaaaa. A navíc v  Račicích ve tři v noci řádil hej- hej- hejkal. A neřádil málo....A jak jsme tak potichounku (my to samo ani jinak neumíme....) tahali lodě na břeh a všichni se nutně potřebovali hned dozvědět, co se to tam na jezu vlastně stalooooo, tak jsme to od rodinných táborníků zchytali i za toho mentála, kterého pak někdo z jeho kamarádů asi umravnil tak důkladně, že pro něj prý ještě v noci jela záchranka.......Nebo rozhodně prej něco většího s houkačnou....

Ráno jsme se sešli v kiosku, shodli jsme se, že ve dne už jezdit na vodu nebudem a intenzivně a namáhavě sušili stany po přepršce nad ránem. Byla to velmi namáhavá práce, tak jsme se museli průběžně posilovat kafem a malinovkou a párkama. No a pak už se to začalo tak nějak rozpouštět a rozjíždět...

Tak ahooooj zase někdy někde při realizaci něčích majinkato šílených, ale rozhodně krásných snů!

30.7.2012