Víkend se myslím maximálně vydařil, sešla se skvělá parta podobně naladěných lidí. I přes nějaké ty drobné nedostatky hodnotím akci velmi kladně. Hlavně jsme to všichni zvládli bez mobilů celých 48 hodin, podařilo se nám bez nich vyřešit nenadálé komplikace a vystoupit z komfortní zóny.
Byla to výzva! Zejména pro mě, zda se podaří během 1 měsíce najít 16 účastníků na víkend, který budeme trávit bez mobilů. Tak to úplně nevyšlo, mimo Společné aktivity se prakticky nepodařilo nikoho přes úmornou snahu oslovit, ale to je rizko podnikání. Byť nás jelo 11, tak jsme si to parádně užili i s několika kritickými situacemi, které k tomu patří, když prostě nemáte u sebe telefon ani pana Gůgla, který všechno hned zjistí. Došlo mi také, že před 20 lety jsme museli více přemýšlet, starat se dopředu, připravit se na nečekané situace, které mohou nastat. V dnešní době jsme zvyklí, že se všechno nějak vyřeší, až to přijde, že se o nás někdo postará a my se jen pohodlně povezeme. Spousta společnosti dneska hodně zpohodlněla. Tenhle výlet byl takový experiment, co ještě moderní člověk zvládne a co už je za hranou neoblíbeného nekomfortu. Jako proč se omezovat doma, v Česku, ve svým volnu? :)
První zajímavý moment pro mě byl, že jsme v 11 lidech na akci jeli 4 auty a 3 účastníci ještě vedle toho vydali autobusem. Těm ale největší respekt! Prostě každý jsme zvyklí na nějaké to své pohodlí a když si ho můžeme dovolit, tak proč to dělat jinak.
Oficiálně se mělo odjíždět autobusem v pátek v 18h z Holešovic. V České Lípě 12 minut na přestup na vlakový přípoj do Krásné Lípy. To bylo trochu riziko a psal jsem nekompromisně do instrukcí: Pokud nestihnete vlak, tak dál už jen stopem.. Mobily už v té době byly doma nebo vypnuté.
Příjezd do Krásné Lípy měl být v půl 9 večer a pak v 20:45 sraz v minipivovaru Falkenštejn na náměstí. Vaří tam totiž skvělé pivo a o to víc tento bod přitahuje pozornost. Takže jsme se tam před devátou částečně setkali.
Já jsem jel s Petrem autem z Prahy, neboť jsem se před tím na Náplavce zdržel na Slavnostech ciderů a klábosením s výrobci ciderů, cidrů i sajdrů :) a do pivovaru dorazil i Honza, který jel sám od Prahy také autem. Bylo po deváté a skupina z vlaku nikde. Kde jsou? Možná měl vlak zpoždění.. možná ho nestihli.. budeme ještě čekat? První efekt absence mobilní komunikace byl tady!:)
Najednou se ale celkem zvesela zjevila Terka a Jakub a vypadalo to, že vše dobře dopadlo. Ale.. "Kde je Písnička?" "Nevíme".. "S vámi nejela?" "Ne..." aha! To mě trochu vyděsilo a byl jsem z toho slušně nervózní pár hodin. Přestože Edita (Písnička), Jakub a Tezera jeli společně autobusem, tak se s Editou nepoznali. Ano, beru to na sebe, chybělo poznávací znamení, ale také jsem předpokládal, že se účastníci nějak skomunikují společně před akcí a nebudu to muset řešit. OK, pro příště, musím to řešit :)
Autobus z Prahy uvízl v koloně, byl přeci pátek.. nebo jakýkoliv jiný den? Vlak v Lípě ujel. Jakubovi a Tereze se v České Lípě nabídl místní dispečer, že je do Krásné Lípy hodí, protože bude mít cestu kolem. Takže jsme nyní nevěděli, zda Edita jela autobusem a kde skončila, zda ji máme hledat. Situaci jsme po pivku v pivovárku zlehčovali srandičkami, že zastavíme projíždějící policejní auto s tím, že "potřebujeme najít ztracenou Písničku.." Vzhledem k tomu, že jsme nic nevěděli a věděli, že víc vědět nebudeme, tak jsme vyrazili na penzion do Brtníků. Já, Terka a Jakub jsme šli těch cca 7km pěšky, ale bágly jsme si nechali odvézt autem.
Cesta za tmy byla skvělá, napínavá, chvílemi děsivá, když jsme procházeli kolem alfa-cvrčka, co byl slyšet asi na kilometr. Někdy asi v půl 12 jsme dorazili na chalupu 126 a k mé úlevě tam byla i Edita. Ostatní v autobuse nepoznala. Editě naopak v České Lípě poradili krkolomné spojení a jela dál autobusy a vlaky přes Českou Kamenici a z Krásné Lípy tlačila kufr po silnici až do Brtníků.
Proč nezašla do pivovárku, kde jsme seděli a čekali na ni, není jasné. Nenapadlo ji, že tam ještě budeme.
Na chalupě jsme se konečně tedy setkali všichni, včetně 12. čtyřnohého účastníka. V pohodě dorazili Anička, Adél a Verča (prý jen trochu bloudili po okolí), z Prahy Ludwa a z Litoměřic přijel Martin. Chvíli se popíjelo a do dvou všichni spali.
SOBOTA
Plánovaný budíček se podařilo dodržet, všichni se tak nějak kolem osmé ráno probrali a v půl desáté jsme vyrazili na výlet do lesů Národního parku. Verča opakovaně žadonila, proč nejdem na oběd do Krásné Lípy, ale většina chtěla být celý den v přírodě a ne jít do města. Prolezli jsme cestami i necestami Soví vyhlídku, přikrmovali jsme se čerstvými borůvkami, prošli kolem Soví jeskyně, obsadili na chvíli Brtnický hrádek a prodrali se Jestřábím dolem a prostě zažili drsnou krásu Českého Švýcarska na kůži i pod ni.
V Brtnickém potoku byla příjemná osvěžující koupačka.
Před odbočkou k Vosí vyhlídce a po necelých 7 kilometrech jsme se cca v 12 hodin rozdělili. Pro Petra, Verču a Adél to bylo náročné a nechtěli do hlubin nepřístupné zóny a tak se vydali zpět na Brtníky. Naštěstí narazili na hospodu U Oty v Kopci, kterou jsem prý zatajil. Spíš ale byla trochu hodně mimo plán trasy. Tam si všichni naplnili břicha a došli spokojení na chalupu, kde relaxovali anebo spali až do našeho příchodu.
Ostatní se vydali zakázanou cestou na velmi krásnou vyhlídku, kde jsme po obědvali z vlastních zásob, udělali fotky. Vzhledem k úmornému vedru jsme pak vypustili část cesty na Český Mlýn a šli rovnou na německou stranu na rozhlednu Weifberg. V lesích bylo ještě celkem příjemně, ale na loukách na otevřeném slunci bylo už nesnesitelně. Majitelka chalupy mě ráno varovala, že přijdou bouřky a jak jsme došli k rozhledně, tak jsme viděli, co se k nám z dáli žene. Mraky se ale tolik nepohybovaly, tak jsme vyšplhali na hodně vysokou rozhlednu, kde odměnou byl úplně úžasný rozhled do všech stran. Zajímavou scenérii dotvářela blížící se bouřka. Po několika zahřměních jsem zavelel sestup a vyrazili jsme dál. Původně jsem s Honzou chtěl dát ještě rozhlednu Tanečnici, tudíž ještě dalších 5km navíc, ale nakonec jsme se shodli, že bude lepší vzhledem k situaci jít rovnou do Mikulášovic na vlak a zastavit se na osvěžení v místním koupališti. Skvěle udržovaná plovárna s občerstvením všem bodla. A během popíjení kafíček se prohnal fakt slušný lijavec a tak jsme na vlak vyrazili opět za sucha a slunce. Načasování dokonalé.
A tady bych zmínil, že nám cestou mobilní telefony vůbec nechyběly a orientace na mapě šla bez problémů i v kritických úsecích. Lidé, kteří vyžadují chodit jen po značených cestách, by se mnou jezdit nikam neměli, protože razím heslo: bez nábližek nejsou zážitky:)
No ale vraťme se do děje. Měli jsme před sebou necelý poslední pohodový kilometřík na vlakovou zastávku a 5 minut před odjezdem vlaku jsme na ni v klidu dorazili. Jenže v budce visely 2 ne úplně veselé cedule o výluce. Jedna tvrdila, že nejedou žádné vlaky a druhá (k nerozeznání stejná), že nejede jen první a poslední spoj. A jsme v pr... Vůbec jsme se nemohli shodnout, zda zůstat čekat na vlak nebo řešit, odkud jede náhradní autobus. Ozvalo se cinkání, jako že jede vlak, uff. Ne, to byl jen kostel a přesně šestá. Vlak měl jet 18:05... Přes (domnívám se) svoji naprůměrnou znalost jízdních řádů jsem nevyluštil, která výluková cedule pro nás platí. Další vlak měl jet až za dvě hodiny a pěšky do Brtníků to bylo nudných 10 km po silnici. To se nikomu nechtělo, ani mě. Zastávka na konci vesnice, v okolí nebyl nikdo, kdo by poradil. Muselo dojít na selský rozum.. Vlak opačným směrem měl jet v 17:45, tak nějak v čase, kdy jsme opuštěli koupaliště. Mohli jsme ho slyšet? mohli jsme ho neslyšet?
Intuice tvrdila, že nejel. Motorák je dycky slyšet ne? Zavelel jsem přesun do vesnice a hledání zastávky busu. Teď by se ty mapy.cz hodily ... :) Skupinka se rozešla běžným krokem. Ne! Po minutě všem došlo, že fakt musíme běžet a pořádně rychle. V knajpě u silnice nám místní štamgasti potvrdili naši teorii, jakým směrem je asi zástavka "Škola-střed" a zda jezdí náhradní autobus. Jistota jejich odpovědi sice byla taková, že by po svých pivech možná kladně odpověděli na všechny otázky, ale nebyl čas ztrácet čas a běželi jsme dál. Zastávku v centru obce jsme našli, ale žádné info o výluce tam nebylo a nějaký autobus prý jede až v 18:45. V tom se zjevil náhradní bus ČD s průvodčím. Měl zpoždění, óh děkujeme za to :)
Takže vysmátí, spokojení jsme dorazili na chalupu. Po cca 18km. Večer byla pohodová atmosféra s grilováním, někteří jsme se přejedli po náročném výletě. Dlouho do noci se pak karbanilo a největší úspěch měl závěrečný Macháček.
NEDĚLE
Ráno se vstávalo pomaleji, navíc trochu sprchlo, posnídali jsme a poklidili chalupu a v půl 11 vyrazili na Křížový vrch a Vlčí horu. Auta jsme nechali u chalupy, abysme se pak vrátili. Dneska to nevypadalo na dlouhý výlet, první kilometr pršelo. Z rozhledny Vlčí hora byl nádherný výhled a už zase bylo pěkně. Terka se odpojila a vydala se po vlastní ose do Krásné Lípy, protože potřebovala být v Praze brzy. Její stopa rychle mizí. Ostatní jsme se vydali do obce, kde jsem slíbil hospodu. Sliby chyby :) V tištěné mapě hospoda byla, ale reálně tam byla jen kavárna. Mobil by to jistě vyřešil že? Takže si všichni museli vystačit s dortíčky a kávou a nákupem kosmetiky z místní rodinné fabriky anebo vlastní svačinou. Vydali jsme se dále na menší okruh naučnou stezkou lesem přes Englův pramen na Vlčí hrádek. Holky se odtamtud vrátily nejkratší cestou k autu a věřím, že dorazily do Prahy a Adél domů do Budějovic i tak v celkem rozumný čas.
Zbytek osazenstva se spustil roklí k Malému Vlčímu potoku. Petrovi se ta cesta teda nelíbila a dával to hlasitě najevo, ale nakonec to zvládnul bez újmy a prošli jsme společně nádherným zastrčeným údolím mezi skalami. Nikomu se už nikam dál moc nechtělo, takže jsme před půl pátou dorazili nejkratší cestou k autům a jelo se domů. Mě osobně trochu mrzelo, že jsem byl v Praze už v půl sedmé, protože jsme doufal, že si budeme užívat krás přírody co nejdéle.
Další víkend bez mobilů jistě bude, ale otázkou je kdy. Já bych se osobně ještě někdy rád vrátil do Brtníků a prošel i zbylé trasy, které jsme nestihli.
To, co bych chtěl pro Výzvu II změnit je zejména, abysme krom ponechání mobilů doma nejeli auty(!), ale jen vlakem či autobusem všichni společně, abych připravil jasný program na celé dny a každý, kdo chce něco jinak, aby se sám dopředu podle toho zařídil :) Náročnost výletů bych ponechal a nepolevoval bych, byť by to mělo znamenat opět menší účast:) Taky si myslím, že není v možnostech mě jako organizátora vymyslet akci, která bude vyhovovat všem s rozličnými představami a taky to dělat nechci.
Napište mi, jak to vidíte, napište i své zážitky, které jsem ze svého subjektivního pohledu nezachytil nebo vypustil. Pusťte se do mě! :)
Někdy příště naviděnou s těmi nejodvážnějšími offlinisty!
21.6.2019